Tavolník niponský 'Snowmound' (Spiraea nipponica 'Snowmound') je opadavý keř pro bílý jarní květ, který se od ostatních bílých tavolníků v nabídce liší stavbou i časem kvetení. Výhony jsou tuhé, vzpřímené a pravidelně rozložené; teprve pod tíhou květů se obloukovitě ohnou, takže keř v květu připomíná sněhovou kupu.
Dorůstá 120 až 200 cm na výšku a 150 až 200 cm na šířku. Roste středně rychle a už za tři roky dosáhne kolem 120 až 150 cm a víc do šířky. Tvar je hustý a široce rozložitý, drží se pravidelně i bez tvarovacího řezu.
Kvete v květnu a červnu, až když je keř olistěný, a mezi jarními bílými tavolníky v nabídce nejpozději. Čistě bílé kvítky velké 0,6 až 0,8 cm skládají zaoblené až kuželovité chocholíky široké 2,5 až 4 cm, s listeny, hustě po horní straně loňských větví. Při květu olistění téměř zmizí a včely i motýli mají v té době bohatou pastvu.
List je obvejčitý až eliptický, 2,5 až 4 cm dlouhý, na zaoblené špičce s několika zuby, svrchu tmavě modrozelený a vespod světlý až bělavý. Chladný tón listu dělá po odkvětu z keře klidnou tmavou hmotu. Na podzim se vybarví jen nevýrazně. V zimě zdobí červenohnědé výhony s odlupčivou borkou a hnědé tobolky, které na keři vydrží přes zimu.
Od tavolníku van Houttova je nižší, tužší a vzpřímenější, jeho list není laločnatý a výraznou podzimní barvu nemá; tam, kde by vanhouttei přerostl, je 'Snowmound' praktičtější volbou. S 'Grefsheim' si ho lze splést, rozliší je ale vzpřímená ramena a pozdější květ, který přichází až po rašení listu.
Kvete na loňském dřevě, řeže se proto hned po odkvětu. Odkvetlé větve lze zkrátit až o dvě třetiny, starší keř se zmlazuje vyřezáním několika nejstarších větví u země jednou za několik let. Jarní řez by odstranil květní pupeny.
Mrazuvzdornost je do -34 °C, zimní ochranu tedy nepotřebuje ani v drsných polohách. Nejbohatěji kvete na slunci, snese lehký polostín. Na půdu je nenáročný, roste v běžné propustné zemi od kyselé po vápnitou, nesnáší jen trvalé zamokření a zhutnělou půdu. Snáší znečištěné ovzduší i městské prostředí. Na oslabených keřích se občas objeví mšice, ve špatně provětraných výsadbách padlí.
Hodí se jako solitéra, do skupin a na okraje výsadeb, do volně rostoucích plotů a do veřejné zeleně. Dobře vypadá vedle šeříků, vajgélií a letních tavolníků, které po něm převezmou kvetení; podsadit ho lze kakostem nebo nižšími travami.