Tavolník japonský 'Genpei' (Spiraea japonica 'Genpei') nese na jednom keři květy dvou barev a mezi tavolníky v nabídce je v tom sám. Část chocholíků je bílá, část růžová až sytě růžová a v některých se obě barvy potkají vedle sebe. Barva je daná už při otevření květenství a žádné viditelné pravidlo nemá, sousední výhony se mohou lišit.
Jednotlivé kvítky měří asi 5 mm a skládají ploché chocholíky. Hlavní vlna přichází v červnu, potom keř kvete přerušovaně až do srpna. Odstraňování odkvetlých květenství dobu květu prodlouží, a kdo chce mít dvoubarevný obraz co nejdéle, projde keř v červenci s nůžkami.
Nejblíž mu stojí bílá forma tavolníku japonského. Výšku mají obě stejnou, liší se však ve třech věcech: bílá forma je jednobarevná, má světle zelený list a kvete až od července do září, kdežto 'Genpei' začíná v červnu a jeho olistění je tmavší. Proti 'Little Princess', která zůstává na 40 až 60 cm a kvete jednobarevně světle růžově, je vyšší a tmavší v listu. Karmínový tón, jaký má 'Anthony Waterer', mezi jeho květy není.
Keř je kompaktní, hustý a zaoblený až kupovitý. Dorůstá 50 až 80 cm do výšky a 50 až 100 cm do šířky. List je zelený, tmavší než u druhu, úzce eliptický až kopinatý, dlouhý 2,5 až 7,5 cm, ostře a mělce pilovitý. Na tmavém podkladu bílá i růžová vyniknou výrazněji než na světlém listu.
Mráz snáší do -34 °C. Poupata vznikají na přírůstku téhož roku, proto se keř zkracuje před rašením. Silnější řez snáší dobře a udrží ho v kompaktním tvaru.
Hodí se do zahrad i městské zeleně, na nízké ploty a jako půdní pokryv. V řadě několika keřů vyjde poměr bílé a růžové na každém jinak, s čímž je dobré počítat tam, kde má výsadba působit jednotně. Jako samostatný keř nebo v malé skupině tří rostlin naopak pestrost vynikne nejlépe.
Jde o japonský klon, který se do Velké Británie dostal před rokem 1970. Prodává se i pod jmény 'Shirobana' a 'Shibori'; jde o tutéž rostlinu, takže keř koupený pod kterýmkoli z nich bude kvést stejně.