Tavolník japonský 'Firelight' (Spiraea japonica 'Firelight') je nízký opadavý keř z čeledi růžovitých, vybraný jako semenáč známé odrůdy 'Goldflame' v anglické školce Liss Forest Nursery. Hlavní předností proti mateřské odrůdě je stálost zbarvení: 'Firelight' jen zřídka tvoří zvrácené čistě zelené výhony, které u 'Goldflame' postupně přerůstají barevnou část keře.
Habitus je kompaktní, zaoblený a hustě rozvětvený, s tenkými vzpřímenými výhony. Listy jsou vejčité až kopinaté, pilovité, a právě ony nesou hlavní okrasnou hodnotu. Při rašení jsou bronzově měděné až červeně nadechnuté, dále přecházejí přes sytě žlutou do žlutozelené a v plném létě do zelené s trvale načervenalými špičkami mladých přírůstků. Na podzim se celý keř zbarvuje do ohnivě červených a oranžových tónů, které patří k nejvýraznějším mezi nízkými listnatými keři. V červnu a červenci se na koncích výhonů otevírají ploché polokulovité chocholíky drobných tmavě růžových květů; kontrast sytě růžového květenství proti žlutozelenému listu je pro odrůdu typický. Po odkvětu se květenství vystříhávají — keř pak zpravidla v druhé polovině léta slaběji remontuje a nasadí druhou vlnu květu.
Sezonní průběh je tedy neobvykle bohatý na jediném keři: barevné rašení na jaře, kombinace růžového květu a světlého listu v létě, druhá vlna kvetení koncem léta a ohnivý podzim. Přes zimu zůstává jemná hustá kostra tenkých výhonů, která se v předjaří seřezává.
Stanoviště preferuje slunné, snese i polostín; v hlubším stínu ovšem barevnost listu bledne a keř méně kvete. Půda má být běžná zahradní, dobře propustná a mírně vlhká, tavolník ale zvládá i chudší a sušší polohy. Na reakci půdy není náročný, špatně snáší jen trvalé zamokření. Mrazuvzdornost je plná a zimní ochranu si nežádá; případné namrznutí konců výhonů nevadí, protože keř kvete na letošním dřevě a jarní seříznutí je stejně součástí běžného pěstování. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí, občas se objeví mšice na měkkých jarních přírůstcích.
Vzrůstem jde o nízký keř. Dorůstá osmdesáti až sta centimetrů výšky a zhruba stejné šířky, roste středně rychle a plné velikosti dosahuje během tří až čtyř let. Řez snáší mimořádně dobře. Protože kvete na letošních výhonech, seřezává se každoročně v předjaří na deset až dvacet centimetrů nad zemí; po takovém zásahu obráží hustě a s nejvýraznějším zbarvením mladých listů. Bez řezu keř postupně řídne zespodu a barevnost slábne.
Použití odpovídá nízkému kompaktnímu vzrůstu. Odrůda se uplatní v popředí keřových skupin, ve smíšených trvalkových záhonech, ve skalkách a na svazích, kde hustý kořenový systém drží půdu. Vysazuje se také do nízkých volně rostoucích i stříhaných živých plotů a lemů podél cest, kde ji lze vést na výšce kolem půl metru. Ve veřejné zeleni se osvědčila v plošných zapojených výsadbách, protože snáší zhutnělou půdu, městské prostředí i plošný sestřih strojem. Dobře se kombinuje s modře a fialově kvetoucími trvalkami, jako jsou kakosty, šalvěje nebo kotoučky, které vyvažují sytou růžovou květu, a s okrasnými travami, jejichž lehká struktura kontrastuje s hustou stavbou keře. Nízký vzrůst dovoluje pěstování i v nádobě na terase; v ní je ale nutné zajistit chráněný kořenový bal a pravidelnou vláhu.
Druh Spiraea japonica pochází z Japonska, Koreje a Číny a do evropských zahrad se dostal v 19. století. Rodové jméno Spiraea vzniklo z řeckého speira, závit či věnec, podle ohebných výhonů, které se odedávna používaly k vázání věnců. Odrůda 'Firelight' vznikla jako semenáč odrůdy 'Goldflame' v anglické školce Liss Forest Nursery a jméno, doslova světlo ohně, odkazuje k barevnému jarnímu rašení i k podzimnímu zbarvení listů. Proti mateřské odrůdě je stabilnější a jen zřídka zvrací do zelených výhonů, což je hlavní důvod, proč ji školky do sortimentu zařadily.