Tavolník japonský 'Dart's Red' (Spiraea japonica 'Dart's Red') je nízký opadavý keř z čeledi růžovitých, vyšlechtěný v nizozemských školkách Darthuizer a uvedený do sortimentu kolem roku 1977. Vznikl jako sport starší, po celé Evropě rozšířené odrůdy 'Anthony Waterer' — tedy jako pupenová mutace, která se od mateřské rostliny liší především barvou květu. Ta je u 'Dart's Red' výrazně tmavší: sytě karmínově červená, s dozráváním jednotlivých kvítků postupně bledne do růžova. Britská Královská zahradnická společnost odrůdě udělila ocenění Award of Garden Merit.
Habitus je nízký, hustý a široce polokulovitý; keř roste spíš do šířky než do výšky a sám se zaobluje. Větévky jsou tenké, hnědé až červenohnědé, zprvu vzpřímené a později rozkleslé. Listy jsou střídavé, kopinaté až vejčité, dva a půl až sedm centimetrů dlouhé, ostře pilovité, na líci tmavě zelené a lesklé. Mladý přírůstek bývá zbarvený — u japonských tavolníků se v novém olistění objevují odstíny růžové, červené, purpurové i světle žluté, takže keř má barvu ještě dřív, než začne kvést. Na podzim listy přecházejí do žluté a červenopurpurové a opadávají poměrně pozdě.
Květenství jsou ploché až mírně klenuté chocholíky, u dobře vyživených rostlin i přes patnáct centimetrů široké, složené z drobných kvítků s dlouhými tyčinkami, které dodávají celému chocholíku plyšový, chlupatý vzhled. Podstatné je, že tato květenství sedí na koncích letošních přírůstků. Kvetení začíná zhruba v červnu, hlavní vlna trvá několik týdnů a po odstranění odkvetlých chocholíků se opakuje v menších vlnách do konce léta. Plody jsou drobné suché měchýřky bez okrasné hodnoty. Sezonní průběh je tak třífázový: barevné jarní rašení, letní karmínové kvetení a podzimní přebarvení listů.
Stanoviště vyhovuje slunné, s alespoň šesti hodinami přímého světla; v polostínu keř roste dál, ale kvete řidčeji a barva chocholíků je matnější. K půdě je tolerantní — od jílovité po písčitou, s vyšším podílem organické hmoty, a snáší i zásaditou reakci. Rozhodující je vláha v době růstu: druh pochází z vlhčích poloh a za dlouhého sucha květenství zdrobní. Trvale podmáčené místo naopak nesvědčí. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděné rozmezí zón 3 až 8 pokrývá celé území Česka, takže zimní ochranu keř nepotřebuje.
Vzrůst je středně rychlý a konečná velikost malá. Mateřská odrůda 'Anthony Waterer', ze které 'Dart's Red' vzešla, dosahuje šedesáti až devadesáti centimetrů výšky a devadesáti až sto dvaceti centimetrů šířky; sport se od ní vzrůstem neliší a drží se ve stejném rozměru. Protože kvetení sedí na novém dřevě, snáší keř silný jarní řez bez ztráty květu — právě řezem se udržuje kompaktní tvar, obnovuje se velikost chocholíků a brání se prořídnutí spodní části. Bez řezu se rostlina po několika letech rozkládá a květenství se zmenšují.
V zahradě se odrůda uplatní tam, kde má být nízká kvetoucí dřevina s dlouhou sezonou: v předních patrech smíšených záhonů, ve volně rostoucích i stříhaných nízkých živých plotech, v pásech podél cest a parkovišť, ve veřejné zeleni i v nádobách. Snáší městské prostředí a sestřih na jednotnou výšku, což z ní dělá běžnou dřevinu sídlištních výsadeb. Kvetoucí chocholíky patří k vděčným zdrojům nektaru pro motýly a včely. Barevně se osvědčuje k šedolistým trvalkám, travám a bíle kvetoucím dřevinám, které karmínový tón ztlumí.
Druh pochází z Japonska, Číny a Koreje, přičemž těžiště jeho rozmanitosti leží v jihozápadní Číně. Do Severní Ameriky se dostal jako okrasná dřevina kolem roku 1870 a v části států se rozšířil samovýsevem natolik, že je dnes veden mezi invazními rostlinami. V Evropě zůstal běžnou zahradní dřevinou zastoupenou téměř výhradně kultivary. 'Dart's Red' mezi ně patří od konce sedmdesátých let: vznikl jako sport odrůdy 'Anthony Waterer' v nizozemských školkách Darthuizer, které tehdy patřily k velkým evropským producentům okrasných keřů a stojí za řadou dodnes pěstovaných kultivarů. Od mateřské rostliny se odlišil tmavším, karmínovým odstínem květu, který při odkvétání bledne — a právě za tuto barvu získal ocenění Award of Garden Merit.