Tavola kalinolistá 'Dart's Gold' (Physocarpus opulifolius 'Dart's Gold') je opadavý keř z čeledi růžovitých, pěstovaný pro zlatožlutý list a pro kompaktní, kulovitě klenutý tvar. Základní druh roste ve východní části Severní Ameriky od Quebeku a Minnesoty po Arkansas a Virginii, nejčastěji na březích toků a na kamenitých svazích. Kultivar 'Dart's Gold' vznikl křížením starších odrůd 'Luteus' a 'Nanus' — od první zdědil barvu listu, od druhé nízký vzrůst — a nese ocenění Award of Garden Merit Královské zahradnické společnosti.
Habitus je hustý, mírně klenutý, s obloukovitě prohnutými prutovitými výhony vyrůstajícími přímo ze země. Listy jsou střídavé, trojlaločné až pětilaločné, hrubě zubaté, tři až šest centimetrů dlouhé a tvarem připomínají list kaliny obecné — odtud botanické opulifolius i české kalinolistá. Kůra starších větví se odlupuje v tenkých podélných pruzích a odhaluje světlejší vrstvy pod sebou; tato vlastnost dala rodu anglické jméno ninebark, tedy devaterá kůra, a v bezlistém období je hlavní ozdobou keře.
Květy se rozvíjejí koncem května a v červnu v hustých polokulovitých chocholících o průměru tří až pěti centimetrů. Jednotlivé kvítky jsou drobné, pětičetné, bílé až slabě narůžovělé, s dlouhými prašníky, které dodávají květenství chundelatý vzhled; nektar vyhledávají včely a mouchy. Plodem jsou nafouklé měchýřky ve svazečcích po třech až pěti, zhruba šest milimetrů dlouhé, zprvu červenavé, později hnědé. Na keři vydrží přes zimu a proti zlatavému olistění tvoří v létě zřetelný červený akcent.
Sezonní průběh stojí na proměně listové barvy. Rašení v dubnu je sytě zlatožluté, v červnu a červenci list přechází do limetkové až chartreuse zeleně a na podzim se ještě jednou rozjasní do žluté s bronzovým nádechem. Intenzita barvy přímo závisí na osvitu: na plném slunci je žlutá čistá, v polostínu se posouvá do zelenožluté a ve stínu se téměř ztrácí. V extrémně horkých a suchých dnech mohou okraje listů na exponovaném místě zasychat, což se s další vlnou růstu srovná.
Stanoviště vyhovuje plně slunné až mírně přistíněné. Půda může být prakticky jakákoli — od chudých písků po těžší hlíny, od kyselých po vápnité — pokud není trvale zamokřená. Tavola snáší sucho, vítr, městské prostředí i mírné zasolení a patří k dřevinám, které se v nenáročných výsadbách používají právě pro tuto odolnost. Nejčastější potíží je padlí; objevuje se na hustých a špatně provětraných keřích a projeví se bělavým povlakem a deformací mladých listů. Průklest a vzdušnější spon riziko výrazně snižují.
Konečná velikost se pohybuje kolem sto dvaceti až sto padesáti centimetrů výšky i šířky, ve zcela volném růstu a v živné půdě až do dvou metrů. Roční přírůstek činí dvacet až čtyřicet centimetrů. Mrazuvzdornost je mimořádná — druh obstojí v zóně 3, tedy hluboko pod minus třiceti stupni Celsia — a poškození mrazem se v Česku prakticky nevyskytuje. Řez snáší velmi dobře: nejstarší třetina prutů se vyřezává u země hned po odkvětu, čímž se keř průběžně obnovuje, a zanedbaná rostlina se dá zmladit sesekáním nízko nad zemí, po němž obrazí z báze.
V zahradě se 'Dart's Gold' používá jako barevná solitéra ve smíšených výsadbách, do volně rostoucích i stříhaných živých stěn, jako světlý protějšek tmavolistých tavol typu 'Diabolo', do pásů podél komunikací a do veřejné zeleně, kde se cení jeho nenáročnost. Kombinuje se s modře a fialově kvetoucími trvalkami, s tmavými jehličnany a s travinami. Ve stinnějších koutech zahrady rozjasní plochu i mimo dobu kvetení, jen s tlumenější, spíš zelenožlutou barvou listu.
Předpona 'Dart's' patří nizozemské školce Darthuizer Boomkwekerijen v Leersumu, která ji od sedmdesátých let používala pro vlastní novinky; pod stejným označením vyšla například celá řada vřesů. Kultivar 'Dart's Gold' vznikl křížením žlutolisté odrůdy 'Luteus' s nízkou odrůdou 'Nanus' a spojil obě vlastnosti v jedné rostlině. Rodové jméno Physocarpus je složeno z řeckého fysa, měchýř, a karpos, plod, podle nafouklých měchýřků; druhové opulifolius znamená kalinolistý, protože list připomíná kalinu obecnou (Viburnum opulus). Anglické jméno ninebark, tedy devaterá kůra, míří na odlupčivou borku starších větví.