Tamaryšek pětimužný 'Sapho' (Tamarix pentandra 'Sapho') je opadavý keř až malý strom s velmi jemnou strukturou olistění a s pozdním letním kvetením. Ve skupině tamaryšků patří k pozdně kvetoucím druhům, které nasazují květ na letorostech téhož roku; to je pro způsob řezu určující.
Habitus je vzpřímený, řídce větvený a v horní části obloukovitě převislý. Výhony jsou tenké, pružné, tmavě hnědočervené a téměř nekonečně se dělí do jemných větviček; keř proto působí lehce a průhledně, na rozdíl od většiny okrasných dřevin s hrubým olistěním.
Listy nejsou vyvinuté v obvyklém smyslu. Jsou redukované na drobné, jen několik milimetrů dlouhé šupinky přitisklé k větévkám, sivě až modrozelené barvy. Výsledkem je vzhled připomínající spíš jehličnan nebo přesličku než listnatý keř. Právě jemnost struktury je hlavní důvod, proč se tamaryšek vysazuje: v záhonu funguje jako průhledný závoj, přes který jsou vidět rostliny za ním.
Kvetení připadá na srpen a září. Květenství tvoří hustě obsazené, štíhlé, rozvětvené laty na koncích letorostů, složené z velmi drobných růžových kvítků. Vzhledem k jejich množství a drobnosti působí rozkvetlý keř jako obalený růžovou mlhou. Termín je praktickou předností, protože ve druhé polovině léta kvete z okrasných dřevin jen málokterá.
Řez je u tohoto keře rozhodující a je jediným pravidelným zásahem. Rostlina kvete na letorostech téhož roku, takže se seřezává v předjaří, obvykle v březnu: loňské výhony se zkrátí zhruba o polovinu až dvě třetiny. Bez řezu keř řídne, vytahuje se, kvete jen na koncích dlouhých holých větví a pod vlastní vahou se rozvaluje. Řez po odkvětu nebo na podzim se nedělá.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a snáší i extrémní podmínky. Tamaryšek roste na větrných místech, u komunikací, na náspech i v přímořském prostředí; patří k nejodolnějším okrasným dřevinám vůbec vůči zasolení a k vysychavým stanovištím.
Půda má být propustná, spíše chudší, písčitá až kamenitá. Rostlina snáší i zasolenou a vápnitou půdu, kterou většina dřevin nezvládne. Zamokření a těžkou půdu se stojící vodou naopak nesnáší. Kořenový systém je hluboký a rozsáhlý, což vysvětluje snášenlivost k suchu i to, že se rostlina špatně přesazuje; vysazuje se z kontejneru a co nejmladší.
Vzrůst je rychlý. Roční přírůstek po zmlazení dosahuje padesáti až sto centimetrů, konečná velikost při pravidelném řezu zhruba dvou až tří metrů výšky a dvou metrů šířky; bez řezu i více. Mrazuvzdornost je dostatečná pro české podmínky a keř přezimuje bez ochrany.
Choroby a škůdci rostlinu prakticky nezatěžují. Jediným pravidelným problémem je mechanické poškození: tenké výhony se pod mokrým sněhem lámou, zvlášť u neřezaných, vytáhlých keřů.
Množení se dělá dřevitými řízky v předjaří, které zakoření během jedné sezony.
V zahradě se odrůda používá jako solitéra, do smíšených a volně rostoucích výsadeb, na svahy a náspy, do štěrkových a suchých kompozic a na exponovaná větrná stanoviště. Kombinuje se s okrasnými travami, levandulí, šalvějí a rozchodníky; jemná struktura tamaryšku tvoří kontrast k rostlinám s hrubým listem.
Tamaryšky pocházejí z jihovýchodní Evropy a ze střední Asie, kde rostou v polopouštích, na slaniscích a v říčních náplavech; právě odtud pramení jejich snášenlivost k zasolení a k suchu. Rostliny dokážou přebytečnou sůl vylučovat žlázkami na povrchu větviček, takže přežijí na půdách, kde jiné dřeviny hynou. V Severní Americe se do nich zavlečené druhy rozšířily podél řek a jsou tam vedeny jako invazní; ve střední Evropě k tomu kvůli klimatu nedochází. Druhové jméno pentandra znamená pětimužný a odkazuje na pět tyčinek v květu, kterými se druh liší od příbuzných tamaryšků se čtyřmi.