Tamaryšek pětimužný 'Sapho' (Tamarix pentandra 'Sapho') je opadavý keř až malý strom s velmi jemnou strukturou olistění a s pozdním letním kvetením. Patří k pozdně kvetoucím tamaryškům, které nasazují květ na letorostech téhož roku, a od toho se odvíjí celá péče.
Vzrůst je vzpřímený, řídce větvený, v horní části obloukovitě převislý. Tenké, pružné, tmavě hnědočervené výhony se dělí do stále jemnějších větviček, takže keř působí lehce a průhledně. Listy jsou zakrnělé na drobné, jen několik milimetrů dlouhé šupinky přitisklé k větévkám, sivě až modrozelené. Celek připomíná spíš jehličnan nebo přesličku než listnatý keř a v záhonu funguje jako průhledný závoj, přes který jsou vidět rostliny za ním.
Kvete v srpnu a září. Na koncích letorostů se objeví štíhlé rozvětvené laty hustě obsazené velmi drobnými růžovými kvítky a rozkvetlý keř vypadá, jako by ho obalila růžová mlha. Ve druhé polovině léta kvete z okrasných dřevin jen málokterá, a v tom je jeho praktická přednost.
Řez je jediný pravidelný a zároveň rozhodující zásah. V březnu se loňské výhony zkrátí o polovinu až dvě třetiny, po odkvětu ani na podzim se neřeže. Neřezaný keř řídne, vytahuje se, kvete jen na koncích dlouhých holých větví a pod vlastní vahou se rozvaluje. Právě takové keře nejčastěji trpí lámáním tenkých výhonů pod mokrým sněhem; jinak je choroby ani škůdci prakticky netrápí.
Potřebuje plné slunce a snáší i velmi drsné podmínky: větrná místa, okolí silnic, náspy i přímořské prostředí. Zasolení a vysychání vydrží lépe než téměř všechny okrasné dřeviny. Půda má být propustná, spíše chudší, písčitá až kamenitá, klidně zasolená nebo vápnitá; těžká půda se stojící vodou mu nesvědčí. Hluboký a rozsáhlý kořenový systém vysvětluje odolnost vůči suchu i to, že se špatně přesazuje, proto se vysazuje z kontejneru a co nejmladší.
Roste rychle, po zmlazení přiroste za rok o padesát až sto centimetrů. Při pravidelném řezu se drží kolem 2 až 3 m výšky a 2 m šířky, bez řezu je větší. U nás přezimuje bez ochrany. Množí se dřevitými řízky v předjaří, které zakoření během jedné sezony.
Hodí se jako solitéra, do smíšených a volně rostoucích výsadeb, na svahy a náspy, do štěrkových a suchých kompozic a na exponovaná větrná místa. Dobře ho doplní okrasné trávy, levandule, šalvěj a rozchodníky; jemná struktura tamaryšku k nim tvoří kontrast stejně jako k rostlinám s hrubým listem.
Tamaryšky pocházejí z jihovýchodní Evropy a střední Asie, kde rostou v polopouštích, na slaniscích a v říčních náplavech. Odtud mají odolnost k zasolení a suchu: přebytečnou sůl dokážou vylučovat žlázkami na povrchu větviček, a přežijí tak na půdách, kde jiné dřeviny hynou. V Severní Americe se zavlečené druhy rozšířily podél řek a jsou tam invazní; ve střední Evropě se to kvůli klimatu neděje.