Tamaryšek čtyřmužný (Tamarix tetrandra) je statný opadavý keř, který s věkem přechází do tvaru malého stromku s převislými větvičkami. Pochází z východního Balkánu, z Malé Asie a z jižního Ruska včetně Krymu, kde roste na suchých, výslunných a často zasolených stanovištích. Druhové jméno odkazuje na stavbu květu: má čtyři korunní lístky a čtyři tyčinky, jen výjimečně po pěti. Patří k jarním, na loňském dřevě kvetoucím tamaryškům; od blízce příbuzného tamaryšku malokvětého se odlišuje delšími a širšími květenstvími a nápadně tmavou borkou.
Koruna je otevřená, vějířovitá až vázovitá a působí velmi lehce; jednotlivé větve se v obloucích rozbíhají a jejich konce přesahují dolů. Borka starších kmenů je téměř černá s jemným rozpukáním, letorosty naopak lesklé, tmavě červenohnědé — kontrast, který je vidět hlavně v bezlisté zimní siluetě. Listy jsou šupinovité, drobné, dlouhé jeden až pět milimetrů, svěže zelené a přitisklé k větévkám, takže keř bez květu připomíná spíš jehličnan než listnáč. Květy jsou drobné, světle růžové a nahloučené v hustých hroznovitých květenstvích dlouhých čtyři až šest centimetrů; listeny jsou zelené s tmavšími špičkami. Plodem jsou nenápadné drobné tobolky, které okrasně nehrají roli.
Kvetení nastupuje brzy, v dubnu, a podle počasí a polohy se protahuje až do června. Zásadní je, že květní pupeny druh zakládá na loňském dřevě — kvete tedy na výhonech vyrostlých v předchozí sezoně. Z toho plyne jediné důležité pravidlo pro řez: provádí se hned po odkvětu, aby keř stihl vyhnat nové dřevo, na němž bude kvést příští rok; předjarní zkrácení výhonů ho o květ připraví. Jarní kvetení má i praktickou hodnotu pro včely, protože přichází v době, kdy v zahradě kvete málo dřevin. Po odkvětu zůstává lehká, jemně strukturovaná zeleň, která do konce léta působí vzdušně, a na podzim olistění opadává bez výrazného zbarvení.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. Půda může být chudá, hlinitopísčitá až písčitá a vysloveně suchá; krátkodobé zaplavení keř snese, trvale ulehlé a těžké stanoviště nikoli. Výrazná je odolnost proti větru a slanému postřiku, díky níž se druh vysazuje v přímořských polohách a na exponovaných místech; ze stejného důvodu si poradí i s městským prostředím a s průmyslovými areály. Pro výsadbu do dlažby a zpevněných ploch se naopak nehodí. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 6a, tedy zhruba −23 °C, což pro většinu českých poloh stačí.
Konečná velikost se pohybuje kolem čtyř až pěti metrů na výšku i na šířku. Roste rychle, zvlášť v mládí, a poměrně brzy získává rozvolněný, malebně převislý obrys. Mladé rostliny přirůstají svižně a cílová silueta se rýsuje během několika sezon; s věkem se tempo zpomaluje a keř se rozšiřuje do stran víc než do výšky. Bez řezu se koruna prosvětlí a spodní část prořídne, takže starší exempláře mají charakter vysokého, průhledného keře nebo vícekmene s viditelnou černou borkou.
V zahradě se uplatní jako solitéra, kde vynikne převislý habitus i jarní květ, dále ve volných skupinách, v suchých a štěrkových výsadbách a v malých zahradách a na dvorcích, protože koruna nestíní tvrdě. Snáší pěstování ve velké nádobě i na střešních zahradách. Kvetoucí keř je silně navštěvovaný včelami a je hodnocen jako medonosná dřevina; rostlina není jedovatá. Dobře se kombinuje s trvalkami a travinami suchých stanovišť, kterým jeho lehký stín nevadí, a s dřevinami stříbřitého olistění.
Druhové jméno tetrandra znamená doslova čtyřmužný a odkazuje na čtyři tyčinky v květu; český název je jeho přesným překladem a zároveň klíčem k určení, protože počet tyčinek a korunních lístků odlišuje jednotlivé tamaryšky spolehlivěji než habitus. Druh byl popsán z východního Balkánu, Malé Asie a jižního Ruska včetně Krymu. Zajímavostí je, že kolem něj panuje v zahradnické praxi dlouhodobý zmatek: v odborné literatuře se upozorňuje, že není jisté, zda se pod jménem Tamarix tetrandra pěstuje skutečně tento taxon, nebo blízce příbuzné rostliny. Pro zahradu to nemá praktický dopad — jarní kvetení na loňském dřevě, lehký habitus i nároky na stanoviště jsou u těchto tamaryšků shodné.