Tamaryšek africký (Tamarix africana) je opadavý keř až malý strom s jemnými, lehce převislými větvičkami. Pochází z jihozápadní Evropy a severní Afriky, kde roste podél vodních toků, v mokřinách i na mořském pobřeží. Z toho vychází jeho povaha: zasolení a vítr mu nevadí, silné mrazy ale nezná.
Místo běžných listů nese drobné šupinky dlouhé 1,5 až 2,5 mm, modrozelené a s úzkým blanitým okrajem. Jsou přitisklé k tenkým větvičkám, takže keř působí jemně, skoro jako jehličnan, a celý má namodralý nádech.
Kvete v dubnu a květnu na větvích z minulého roku. Drobné bílé až světle růžové kvítky sedí v hustých hroznech dlouhých 3 až 7 cm a širokých 6 až 9 mm, tedy znatelně tlustších, než bývá u tamaryšků zvykem. Kvetoucí keř proto nepůsobí jako růžový opar, ale jako větve obalené bělavými klasy.
Ze stavby květu plyne termín řezu. Odkvetlé výhony se zkracují hned po odkvětu, aby přes léto vyrostlo nové dřevo, na kterém keř pokvete příští jaro. Řez v předjaří by odstranil právě ty větve, které nesou květní pupeny. Pravidelné zkracování po odkvětu zároveň drží keř hustší a nižší.
Dorůstá 3 až 5 m. Vyžaduje plné slunce a zvládne většinu půd od písku a štěrku po těžší hlínu, i suché a vápnité; nejlépe roste v hlubší propustné půdě. Snáší slaný postřik i silný vítr, a proto se v přímořských krajinách sází jako živý plot a větrolam. Václavka, která jiné dřeviny ohrožuje, ho nenapadá.
Slabinou je mráz: bez poškození vydrží jen do -5 °C. U nás proto patří do nejteplejších poloh, ke zdi orientované na jih nebo do závětří, případně do velké nádoby, která přezimuje v chladné, ale nemrznoucí místnosti. Proti tamaryšku čtyřmužnému, který kvete ve stejné době, je mnohem citlivější na mráz a má tlustší, bělavější květenství.
Hodí se jako solitéra do štěrkových a suchých výsadeb, na zpevnění svahů, jako volný živý plot a do teplých městských dvorů.