Svízel vonný (Galium odoratum) je nízká vytrvalá bylina, která u nás roste divoce v bukových a smíšených lesích. V zahradě je to spolehlivý půdní pokryv do stínu a polostínu, tedy na místa, kde se trávník ani většina květin neudrží.
Tenké čtyřhranné lodyhy vysoké 15 až 30 cm nesou kopinaté, lysé, jasně zelené listy uspořádané v pravidelných přeslenech po šesti až devíti. Každá lodyha tak působí jako drobné patrové hvězdice a hustý porost dává jemný, svěží koberec. V květnu a červnu se na koncích lodyh otevírají drobné bílé čtyřcípé květy sestavené do řídkých vrcholíků. Jsou hvězdicovité, jemně vonné a nad zelení vytvářejí lehký bílý závoj.
Svízel se šíří plazivými podzemními oddenky a postupně vytváří souvislé porosty. Ve vlhké humózní půdě je jeho rozpínavost silná a během několika let zabere větší plochu, než se při výsadbě čekalo; v těžší nebo sušší půdě roste umírněněji. Tenké lodyhy se při vytrhávání snadno lámou a kořeny zůstávají v zemi, proto se mu od začátku vyhrazuje místo, kde se smí rozrůstat volně. Na jaře se porost snadno dělí a části se přesazují jinam.
Nejlépe roste v polostínu až stínu; na plném slunci se listy spalují. Půda má být humózní, čerstvě vlhká až mírně vlhká a propustná, vápník nevadí. Přežije i suchý stín pod stromy, tam je ale koberec řidší a roste pomaleji. Na zimu nať zatahuje a na jaře raší znovu, mrazuvzdornost je vysoká. Choroby a škůdci ho prakticky netrápí.
Čerstvá rostlina voní jen slabě. Typická vůně po senu se objeví až při vadnutí a sušení, kdy v nati vzniká kumarin. Sušené lodyhy se dávají do skříní k prádlu a do vonných směsí, používají se také k ochucení májového vína, bowle, sirupů a bylinných čajů. Kumarin ve větším množství způsobuje bolesti hlavy, závratě a nevolnost, a proto se svízel do jídla a pití dává jen střídmě, jako koření.
Hodí se do podsadby stromů a keřů, pod rododendrony a azalky, na stinné svahy, do přírodních zahrad a jako zelený podklad k jarním cibulovinám. Květy navštěvují opylovači.