Svitel latnatý (Koelreuteria paniculata) je malý až středně velký opadavý strom z východní Asie, pěstovaný pro pozdní žlutý květ, zpeřený list a plody podobné lampionům. Patří k hrstce stromů, které kvetou naplno až v druhé polovině léta, v červenci a srpnu. Vzpřímené rozvětvené laty dorůstají délky až 30 cm a skládají se z drobných žlutých kvítků s načervenalým středem. Rozvíjejí se postupně, takže kvetení trvá několik týdnů, a v té době strom obletují včely.
Z odkvetlých lat se vyvíjejí trojdílné nafouklé tobolky, 3 až 6 cm dlouhé, nejprve zelené, později měděně růžové až hnědé. Uvnitř dozrávají tvrdá kulatá černá semena. Suché tobolky vydrží na větvích hluboko do zimy a u starších stromů jsou hlavní zimní ozdobou. Semena snadno klíčí a pod korunou se objevují semenáčky; v teplém jihovýchodě Spojených států se svitel šíří invazně, u nás jde jen o plevel v záhonu, který se snadno vytrhá.
List je zpeřený, na silných výhonech i dvakrát zpeřený, 30 až 35 cm dlouhý, se sedmi až patnácti hrubě zubatými lístky. Raší pozdě a mladé listy mají bronzově růžový nádech, v létě jsou matně tmavozelené a na podzim se barví žlutě až oranžově. Koruna je široká, skoro kulovitá, s vystoupavými silnými větvemi; starší stromy mají malebně nesouměrný obrys. Kůra je šedohnědá, na starých kmenech podélně rozpraskaná. Choroby a škůdci svitel napadají zřídka.
Potřebuje plné slunce, teplo a nejlépe závětří. Půda má být propustná, spíše sušší, písčitá i hlinitá, vápník mu vyhovuje. Výsadby nejčastěji selhávají na trvale mokrém nebo utuženém podkladu. Zakořeněný strom dobře snáší sucho i prašné městské prostředí, kořeny se rozkládají mělce. Dospělý svitel vydrží mráz do -18 °C, mladé rostliny jsou citlivější a v chladnějších polohách a v mrazových kotlinách potřebují první zimy ochranu. Rašení může spálit pozdní jarní mráz, strom ale poškozené výhony nahradí z náhradních pupenů.
Roste pomalu až středně rychle, ročně přibude 15 až 25 cm. V našich podmínkách dorůstá 6 až 8 m, staré stromy na dobrém místě až 12 m, koruna bývá široká 4 až 8 m. Konečné velikosti dosáhne až po desítkách let.
Hodí se jako solitéra na trávník, menší stromový akcent v předzahrádce nebo stromek u terasy, kde se ocení pozdní květ i řídký, světlý stín. Snese i velkou nádobu a střešní zahradu. Doprovodem mohou být suchomilné trvalky a traviny kvetoucí ve stejnou dobu, například kavyly, ožanky a rozchodníky. Do studených, těžkých a mokrých půd se nehodí.
Svitel latnatý roste přirozeně v severní a střední Číně a v Koreji, v Japonsku zdomácněl. Do Evropy se dostal roku 1747, kdy francouzský jezuita Pierre d'Incarville poslal semena z Pekingu do zahrady petrohradské akademie. Stromy z nich vypěstované zakvetly až po více než dvaceti letech a právě podle nich byl roku 1772 popsán nový rod.