Svída sporná 'Variegata' (Cornus controversa 'Variegata') je pestrolistá forma východoasijského druhu, který roste od Himálaje přes Čínu a Koreu po Japonsko. Mezi malými okrasnými stromy má zvláštní místo: nezdobí ji hlavně květ, ale stavba koruny a kresba listu, a proto působí od jara do zimy.
Koruna roste v pravidelném rytmu. Jeden rok vyžene ze středu svislý vrcholový výhon, v dalších letech z něj vyrůstají téměř vodorovné postranní větve, které se rozrůstají do pater. Tak vzniká patrová stavba se zřetelnými mezerami mezi jednotlivými etážemi. Proti zeleně olistěnému druhu zůstává tento kultivar menší a jeho koruna je vzdušnější. Neodnožuje.
Listy jsou na rozdíl od většiny svíd střídavé. Čepel je užší než u druhu, 5 až 12 cm dlouhá, se zeleným středem a širokým nepravidelným krémově až stříbřitě bílým okrajem; při rašení má narůžovělý nádech a některé listy bývají zdeformované. Listy jsou nahloučené na horní straně vodorovných větví, takže každá etáž působí jako celistvá deska. Na podzim se barví žlutě s růžovým nádechem.
Kvete v květnu a červnu plochými vrcholíky 10 až 15 cm širokými, světle zelenými až krémově bílými. Sedí na horní straně pater a zvýrazňují jejich vodorovnou linii; navštěvuje je hmyz. Plody jsou drobné tmavě modré až modročerné peckovice, které strom nasazuje nepravidelně a ptáci je rádi sbírají. Mladé výhony jsou tmavě vínově červené a v zimě oživí holou patrovou kostru, která nejvíc vynikne po jinovatce nebo pod lehkým sněhem.
Roste pomalu. Za deset let měří kolem 2 m, v našich podmínkách dorůstá 4 až 8 m výšky a 3 až 7 m šířky, a to až po desetiletích. S prostorem do šířky je přesto třeba počítat od výsadby.
Vyhovuje jí slunné až polostinné, ale chráněné místo. Ostré polední slunce se suchým vzduchem spaluje světlé okraje listů, nejlépe proto vyhovuje dopolední slunce a odpolední polostín. Pozdní mrazíky a suchý jarní vítr poškozují mladé přírůstky, z nichž vzniká nová etáž. Půda má být hluboká, humózní, čerstvě vlhká a propustná; strom snáší kyselou i zásaditou reakci, nesnáší však sucho ani dlouhé zamokření. Koření mělce, povrch kolem kmene se proto mulčuje a nepřekopává. Přehnojení rozbíjí rytmus růstu a pravidelnost pater. Mrazuvzdornost je do -29 °C; mladým stromkům se v prvních zimách vyplatí ochrana kmene.
Řez se nedělá, protože každý zásah do vodorovných větví naruší patrovou stavbu a obnovit ji nelze. Odstraňují se jen konkurenční vrcholy, poškozené větve a výhony s čistě zeleným listem, které rostou bujněji a pestrolisté části by přerostly.
Patří jako solitéra na trávník, do předzahrádky, k terase nebo do vnitrobloku, kde je celá silueta vidět z odstupu. Jako světlý bod vynikne před tmavým pozadím a hodí se i do japonské zahrady; vtěsnaná mezi jiné dřeviny tvar ztrácí. Podsadba nízkými stínomilnými trvalkami, kapradinami a jarními cibulovinami stíní kořeny a drží v půdě vláhu. Kultivar pochází z Japonska a v pěstování je od roku 1890, kdy se objevil téměř současně v Massachusetts u firmy Temple and Beard a v Anglii u školky Veitch; patří tak k nejdéle pěstovaným pestrolistým dřevinám.