Svída krvavá 'Midwinter Fire' (Cornus sanguinea 'Midwinter Fire') je opadavý keř pěstovaný pro barvu výhonů v zimě. Od ostatních barevných svíd se liší tím, že jeden výhon nese barevný přechod: u báze je žlutý, ve střední části oranžový a ke špičce sytě červený.
Habitus je vzpřímený, později rozložitý a mnohovýhonný. Rostlina vyrůstá z báze v trsu prutů, které se sklánějí jen málo, takže silueta zůstává vzpřímená a barva výhonů dobře viditelná i na dálku. Kořenový systém tvoří výběžky a porost se pomalu rozšiřuje do stran.
Barva letorostů je hlavní hodnota. Zbarvení se plně vyvine až po opadu listí, zesiluje s klesající teplotou a vrcholí v lednu a únoru, tedy v období, kdy je v zahradě nejméně jiných podnětů. Barví se výhradně jednoleté a dvouleté dřevo; starší větve šednou a barevný efekt ztrácejí. Z toho plyne zásadní pěstitelský požadavek na pravidelné zmlazení.
Listy jsou vstřícné, vejčité, celokrajné, se zřetelnou obloukovitou žilnatinou typickou pro celý rod. Přes léto jsou matně zelené, na podzim se zbarvují do žluté, oranžové a měděně červené a opadávají poměrně pozdě, takže na zbarvené výhony navazují plynule.
Kvetení připadá na květen a červen. Květy jsou drobné, krémově bílé, sdružené do plochých vrcholíků; nesou nektar a vyhledává je hmyz. Po odkvětu se ojediněle objevují drobné tmavé peckovičky. Kvetení není hlavním důvodem výsadby, protože se odehrává na starším dřevě, které se při pravidelném zmlazování odstraňuje.
Stanoviště vyžaduje plné slunce; ve stínu je barva výhonů výrazně slabší a keř se rozvolňuje. Rostlina snáší vítr, městské prostředí i chudší podmínky.
Půda může být téměř jakákoli, včetně těžké jílovité, vápnité i periodicky zamokřené. Svída krvavá snese kolísání vlhkosti lépe než většina okrasných keřů, což ji předurčuje na břehy vodních ploch, do dešťových záhonů a do míst se stojící jarní vodou. Sucho snáší hůř a v suchém létě zůstávají letorosty krátké, takže i zimní efekt je slabší.
Vzrůst je rychlý. Roční přírůstek nových prutů po zmlazení dosahuje osmdesáti až sto dvaceti centimetrů. Konečná velikost bez řezu se pohybuje kolem dvou až dvou a půl metru výšky a podobné šířky, při pravidelném zmlazení se drží zhruba na jednom a půl metru. Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje bez ochrany.
Řez je u této odrůdy podmínkou funkčnosti, nikoli volbou. Zmlazení se dělá v březnu, před rašením: buď se každý rok odstraní zhruba třetina nejstarších prutů u země, nebo se jednou za dva až tři roky seřízne celý keř nízko nad zemí. Radikální varianta dá nejsytější barvu, ale na jednu sezonu odstraní objem, proto se u solitér volí spíše postupné probírání. Řez v zimě nebo na podzim odstraní právě to, kvůli čemu se rostlina pěstuje.
V zahradě slouží jako zimní barevná dominanta, do skupinových výsadeb podél cest, na břehy jezírek a vodotečí a do dešťových záhonů. Kombinuje se se stálezelenými dřevinami a s okrasnými travami, jejichž světlá zimní silueta tvoří pozadí; nejlepší efekt vzniká při výsadbě proti nízkému zimnímu slunci, které výhony prosvítí zezadu. Řezané pruty se používají do zimních vazeb.
Svída krvavá je domácí evropská dřevina, běžná v křovinách, na lesních okrajích a na mezích; české i latinské jméno odkazuje na červené zbarvení, které se objevuje jak na podzimním listu, tak na výhonech. Dřevo bylo odedávna využíváno pro tvrdost a pružnost, mimo jiné na násady a klínky. Barevné odrůdy pocházejí ze zahradních výběrů dvacátého století; tato odrůda se v obchodě objevuje také pod jménem 'Winter Beauty' a v evropském sortimentu patří mezi nejpěstovanější svídy vůbec, protože trojbarevný přechod na jednom prutu nemá mezi ostatními odrůdami obdobu.