Svída bílá 'Sibirica Variegata' (Cornus alba 'Sibirica Variegata') je rozložitý keř s bíle lemovaným listem, méně bujný a sevřenější než 'Elegantissima', se kterou se nejčastěji srovnává i zaměňuje. Dorůstá 200 až 300 cm výšky a 250 až 300 cm šířky. 'Elegantissima' začíná na 250 cm, zřetelně menší je až 'Ivory Halo' se 150 až 180 cm.
List má zelený, do šeda laděný střed a nepravidelný stříbřitě až krémově bílý okraj s růžovým nádechem. Okraj je užší než u 'Elegantissimy', samotný list naopak větší a širší, mírně svraskalý a často nepravidelného tvaru.
Rozhodující rozdíl přichází na podzim. Okraj listu brzy sytě růžoví a celý list pak červená až purpuruje, zatímco 'Elegantissima' se barví jen zlatohnědě až žlutě. Mezi bíle panašovanými svídami má srovnatelně barevný konec sezony jen 'Miracle', od pozdního léta růžovopurpurová, ta ovšem snáší mráz jen do -30 °C.
Výhony jsou tmavě až vínově červené a nejvíc vyniknou po opadu listů. Je to sytější odstín než matně tmavě červená u 'Elegantissimy', a právě spojení barevného listu se zimní kůrou dělá z této odrůdy vhodnější volbu pro obojí najednou. Korálově červenou kůru 'Sibiriky' od ní čekat nelze, odstín je tmavší, vínový.
Řezat lze od konce zimy do poloviny léta. Pro sytější barvu výhonů se dá keř zjara seříznout 10 až 20 cm nad zem, nutné to není. Při každoročním seříznutí je třeba hlídat celozelené výhony, protože panašované svídy po něm častěji zelenají.
V obchodě se jména 'Sibirica Variegata' a 'Elegantissima' zaměňují. Pravá 'Sibirica Variegata' se pozná na živém keři podle užšího lemu, svraskalého listu a růžové až purpurové podzimní barvy.
Zimuje spolehlivě, mrazuvzdornost je do -40 °C. Odrůda snáší nepříznivé podmínky, znečištění a zasolení, roste v jakékoli půdě a snese i mírné zamokření.
Květy jsou krémově bílé, drobné a nenápadné a objevují se v květnu a červnu; keř je medonosný. Od srpna do října nese kulovité bílé peckovice, které nejsou jedlé. Uplatní se jako listový akcent, ve skupinách, ve volných i stříhaných živých plotech a v městské zeleni.
Odrůdu uvedla nizozemská školka Cornelis de Vos a v kultuře je zřejmě od roku 1867, tedy déle než 'Elegantissima', známá nejméně od roku 1890. Jméno ji spojuje se 'Sibirikou', barva kůry je ale tmavší. Od 'Elegantissimy' je to samostatný, slabší klon, i když se obě jména v obchodě zaměňují. Na kartě zůstává jméno, pod kterým se rostlina prodává. Rozlišit je pomůže podzim, kdy okraj listu 'Sibirica Variegata' růžoví.