Svatolína rozmarýnolistá 'Olivia' (Santolina viridis 'Olivia') je nízký stálezelený polokeř z čeledi hvězdnicovitých, doma v jihozápadní Evropě, především na Iberském poloostrově. Týž taxon vedou katalogy také pod jmény Santolina rosmarinifolia subsp. rosmarinifolia a Santolina virens; jde o zelenolistý protějšek běžnější šedostříbrné svatolíny cypřiškovité. Kultivar 'Olivia' byl vybrán pro kuchyňské využití: listy po rozemnutí voní a chutnají po zelených olivách, a proto se v obchodě objevuje pod jmény olive herb a Olivenkraut, tedy olivová bylina.
Habitus je hustý, polokulovitý až polštářovitý a v bázi časem dřevnatí. Výhony jsou tenké a jemně plstnaté, listy nitkovitě úzké, hustě nahloučené a sytě zelené; tvarem připomínají rozmarýn, odkud pochází druhové jméno rosmarinifolia. Z odstupu rostlina působí jako miniaturní jehličnan a olistění vytrvává po celý rok, takže i v zimě drží na záhoně zelenou hmotu. V červnu a červenci se nad polštářem zvedají tenké bezlisté stopky s kulovitými úbory o průměru kolem centimetru. Úbory tvoří pouze trubkovité květy bez okrajových jazykovitých, takže vypadají jako světle žluté až sírově žluté knoflíky; nad zelení jich bývá současně několik desítek. Plodem je nenápadná nažka bez okrasné hodnoty. Sled sezony je tedy jednoduchý: od jara do podzimu nese kompozici jemné zelené olistění, na několik letních týdnů je doplní žlutá vrstva květů a od podzimu do jara zůstává samotný stálezelený polštář.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a teplo. Půda má být propustná, spíše chudá a sušší, klidně kamenitá nebo vápnitá; v živné a vlhké zemi rostlina měkne, rozevírá se a snadno vyhnívá. Po zakořenění dobře snáší sucho i větrné polohy a vyhovuje jí odražené teplo od zdi nebo dlažby. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 6, tedy zhruba do −20 °C, o přezimování však rozhoduje spíš zimní mokro než teplota: promáčená těžká půda je pro polokeř nebezpečnější než holomráz. Ve vlhčích polohách se osvědčuje výsadba na vyvýšený záhon nebo do štěrkového lože s hrubým posypem pod krčkem. Zálivka je na záhoně po prvním roce potřebná jen za dlouhého sucha; v nádobě naopak pravidelně, protože omezený kořenový bal vysychá rychle. Kvetoucí úbory jsou navíc vyhledávaným zdrojem nektaru pro včely a drobné samotářské blanokřídlé.
Konečná velikost závisí na vedení. Pravidelně zmlazované rostliny zůstávají kolem dvaceti až třiceti centimetrů vysoké a přibližně stejně široké, bez řezu se trs zvedá ke čtyřiceti až šedesáti centimetrům, řídne a v bázi obnažuje dřevo. Zmlazení snáší dobře, dokud se řeže do olistěné části výhonů; do starého bezlistého dřeva už obráží nespolehlivě, takže se udržovací řez vyplácí od prvního roku. Životnost bývá kratší než u klasických trvalek — po zhruba pěti až sedmi letech se rostliny obvykle obnovují z bylinných řízků, které se koření snadno.
V zahradě se 'Olivia' hodí všude, kde má být nízká, celoročně zelená a aromatická hmota: na okraje slunných záhonů, do skalek a štěrkových výsadeb, k dlažbě a suchým zídkám nebo jako volná nízká obruba bylinkových zahrádek. Dobře se doplňuje s levandulí, šalvějí, mateřídouškou, dobromyslem a rozchodníky, kterým vyhovuje stejně suché a slunné stanoviště. Kompaktní vzrůst ji předurčuje také pro nádoby na terase, kde je vůně listů na dosah ruky. Kuchyňsky se čerstvé i sušené listy používají jako koření se slanou olivovou chutí — k rybám, do těstovin, k pečené zelenině, do salátů i do slaného pečiva. Dávkují se střídmě, protože aroma je výrazné a s mírnou hořkostí.
Rod Santolina zahrnuje aromatické polokeře západního Středomoří a jeho jméno bývá odvozováno od latinského sanctum linum, svatého plátna; tento význam nese i české jméno svatolína a anglické holy flax. Sušené výhonky se odedávna ukládaly do skříní proti molům. Zelenolistá Santolina rosmarinifolia roste planě na Iberském poloostrově a v přilehlé jihozápadní Evropě, kde je součástí suchých křovinatých strání. Kultivar 'Olivia' vznikl v moderní školkařské produkci vegetativně množených bylinek a rozšířil se především jako kuchyňská rostlina: jeho listy voní a chutnají po zelených olivách, což je mezi zahradními trvalkami neobvyklá kombinace. Pod jmény olive herb, Olivenkraut nebo olivové koření se dnes prodává od Izraele přes Německo až po Českou republiku.