Šuškarda klasnatá (Liatris spicata) je vytrvalá prérijní bylina z východu Severní Ameriky, kde roste na vlhkých loukách a v prériích. Jde o výchozí druh, od něhož pocházejí zahradní výběry v nabídce, a mezi nimi je nejvyšší a výškou nejproměnlivější.
Z podzemního hlízovitého oddenku vyrůstá trs úzkých zelených listů, které připomínají trávu. Z něj se v létě zvedají nevětvené olistěné lodyhy, zakončené hustým klasem 15 až 30 cm dlouhým. Klas tvoří drobné purpurově fialové úbory s růžovým nádechem. Neobvyklé je pořadí rozkvétání: první květy se otevřou nahoře a kvetení pak postupuje dolů. Hlavní sezona trvá od července do září.
S květy dorůstá obvykle 60 až 100 cm, na vlhké a živné půdě i výš, a do šířky zabere 30 až 45 cm. V příliš bohaté zemi se lodyhy prodlužují a mají sklon poléhat, chudší propustná půda drží trs pevnější.
Klasy nabízejí hojnost nektaru, a proto je obletují motýli, čmeláci a samotářské včely. Odkvetlé hnědnou a jejich semena s chmýrem zobou stehlíci. Řezané se hodí do vázy i k sušení. Rostlina se občas sama vysemení; semenáče kvetou obvykle až druhým rokem.
Nejlépe roste na plném slunci, v polostínu jsou klasy kratší a řidší. Snese čerstvě vlhkou i sušší propustnou půdu a přechodné letní sucho. Kritická je zima: hlíza v podmáčené půdě hnije, proto na těžkou jílovitou zem patří vyvýšené místo nebo příměs štěrku. Dalším rizikem jsou hraboši, kterým hlízy chutnají, a nať okusují králíci. Srnčí zvěř ji většinou nechává být, občas se objeví rez nebo skvrnitost listů.
Trs se rozšiřuje pomalu novými hlízami a po několika letech ho lze rozdělit. Mrazuvzdornost je spolehlivá. Suché lodyhy stojí přes zimu a poskytují úkryt hmyzu; seřezávají se na jaře.
Proti 'Kobold' je zhruba dvojnásobně vysoká, proti 'Alba' a 'Floristan Violet' má proměnlivější výšku a purpurový tón. Hodí se do zadní části záhonu, do prérijních a přírodních výsadeb i do dešťové zahrady.