Štěničník vždyzelený 'Snowflake' (Iberis sempervirens 'Snowflake') je stará velkokvětá odrůda nízkého vždyzeleného polokeře. Od drobnějších odrůd téhož druhu se liší většími a hustšími květenstvími a mohutnějším polštářem. Na jaře se pozná podle toho, že v plném květu nejsou listy pod bílými okolíky vůbec vidět.
Rostlina tvoří široce rozložený, hustě větvený polštář s dřevnatějící bází. Poléhavé až vystoupavé výhony v místě, kde se dotknou půdy, koření. Listy jsou úzce podlouhlé až kopisťovité, dva a půl až sedm a půl centimetru dlouhé a jen několik milimetrů široké, kožovité, lesklé a tmavě zelené. Přes zimu neopadávají ani se nepřebarvují, takže porost zůstává sytě zelený i v mrazech, což mezi nízkými jarními trvalkami není obvyklé.
Květenství jsou zploštělé hrozny podobné okolíkům na koncích výhonů. Drobné čtyřčetné kvítky jsou čistě bílé a mírně voní; dva korunní lístky jsou nápadně větší než zbylé dva, a okolík má proto nesouměrný obrys. Hlavní kvetení připadá na duben a květen, v chladném jaru se protáhne do června. Po letním sestřihu často přijde slabší druhá vlna v pozdním létě nebo na podzim. Zploštělé šešulky okrasu nepřidávají, proto se porost stříhá dřív, než dozrají.
Patří na plné slunce, kde je polštář nejhustší; v polostínu řídne a kvete méně. Půda má být propustná, spíš chudá a sušší, vápnitá nebo alespoň neutrální. Kyselá, těžká a zamokřená zemina rostlinu ničí a zimní mokro je pro ni horší než mráz. Samotný polštář vydrží mrazy do -20 °C. Zavedený porost snese letní sucho i horko na kamenné zdi.
Bez sestřihu polštář časem zevnitř prořídne a kvete jen po okrajích. Zkrácení zhruba o třetinu hned po odkvětu udrží kompaktní tvar a obvykle vyvolá i druhé kvetení. Do starého dřeva se neřeže, z holých větviček obráží neochotně. Odrůda dorůstá 15 až 30 cm, obvykle kolem 25 cm, a do šířky 30 až 40 cm, starší rostliny i víc. Roste pomalu, netvoří podzemní výběžky a okolí nezaplevelí. Na souvislý koberec stačí sedm až devět rostlin na metr čtvereční.
Místo má na skalce, na suchých zídkách a korunách zdí, přes jejichž hranu přepadá, v lemech záhonů a cest, v korýtkách, nádobách, na hrobech i jako pokryv svahu. Bílá barva ladí se vším, co kvete současně: s tařicí, floxem šídlovitým, kosatci, tulipány a modřenci. Když odkvetou, drží plochu vždyzelený polštář. Pro včely a čmeláky je to jedna z raných pastev.
Domovem druhu Iberis sempervirens je jižní Evropa, severní Afrika a západní Asie. Roste tam na stepích a v suchých lesích na vápnitých, propustných půdách, a z toho vycházejí i jeho nároky v zahradě: slunce, vápník a sucho v zimě. Do zahrad se dostal jako skalnička a na vápnitých místech občas zplaňuje. Odrůda 'Snowflake' pochází z roku 1925 a patří k nejstarším výběrům druhu, které se pěstují dodnes.