Štěničník vždyzelený 'Fischbeck' (Iberis sempervirens 'Fischbeck') je nízká stálezelená trvalka s dřevnatějící bází, která tvoří ploché, hustě zapojené polštáře. V evropském sortimentu patří k nejrozšířenějším bílým odrůdám právě proto, že drží kompaktní obrys i po několika letech a nerozvaluje se do stran tak ochotně jako starší semenné populace.
Habitus je polštářovitý až plazivě rozprostřený. Z dřevnatějícího krčku vyrůstají poléhavé, později vystoupavé větévky, které se v místě dotyku se zemí občas zakořeňují, takže se trs pozvolna rozšiřuje do plochého koberce. Listy jsou drobné, úzce kopinaté až obkopinaté, tuhé, celokrajné, lesklé a tmavě až šedozeleně zbarvené. Na rostlině přetrvávají přes zimu, porost tedy nikdy nezmizí a i v prosinci působí jako svěží zelený polštář.
Květy jsou čistě bílé, drobné a čtyřčetné, se dvěma delšími a dvěma kratšími korunními lístky; jednotlivý květ má proto charakteristický nesouměrný tvar. Skládají se do hustých, zploštělých hroznů, které za plného květu vytvoří souvislou bílou plochu a olistění téměř zakryjí. Hlavní květ připadá na duben a květen a trvá zhruba tři až čtyři týdny. V chladnějším a vlhčím létě se objevují ojedinělé druhé květy, na které se ale nedá spoléhat. Plodem jsou drobné zploštělé šešulky bez okrasné hodnoty. Květy voní jen slabě, medově, a jsou vyhledávaným časným zdrojem nektaru pro včely a první motýly.
Sezónní průběh je vyrovnaný a bez hluchých míst. Jaro patří květu, v létě se zakládá nový přírůstek, polštář houstne a spodní část větévek dřevnatí, na podzim přírůstek ustává a přes zimu zůstává olistění zelené, jen o něco tmavší. Zimním rizikem není mráz, ale stojící vlhko: v těžké, jílovité a zamokřené půdě báze snadno hnije, zatímco na propustném stanovišti trvalka přezimuje bez ztrát.
Stanoviště vyžaduje slunné a otevřené. V polostínu se polštáře prosvětlují, větévky se protahují a kvetení řídne. Půda má být propustná, spíše chudší až středně živná, písčitá až hlinitopísčitá, s neutrální až mírně zásaditou reakcí; vápnité a kamenité půdy odrůdě vyhovují. Ustálený porost snáší letní sucho i přehřáté místo u jižní zdi nebo mezi dlažbou, čerstvě vysazené rostliny ovšem potřebují vláhu až do zakořenění.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Konečná výška se pohybuje mezi patnácti a pětadvaceti centimetry, šířka jednoho trsu mezi třiceti a čtyřiceti centimetry; spojením sousedních rostlin vzniká souvislý porost. Doporučená vzdálenost výsadby je třicet až čtyřicet centimetrů, tedy zhruba sedm až devět rostlin na metr čtvereční. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 6, přibližně do minus třiadvaceti stupňů, takže v běžných středoevropských polohách je odrůda plně vytrvalá.
Použití v zahradě vychází z nízkého a stálezeleného habitu. Nejčastěji se sází jako obruba záhonů a cestiček, do skalek, na koruny suchých zídek a do spár mezi kameny, odkud převisá přes hranu. Dobře funguje v předsádce růžových záhonů a mezi jarními cibulovinami, jejichž zavadající listy zakryje. Uplatní se také ve spárách schodů, na střešních zahradách a v mělkých korytech, kde nahrazuje trávník na místech, kam se nedá dostat sekačkou. Snáší i nádobovou kulturu, pokud je v nádobě spolehlivá drenáž a substrát s podílem hrubého písku nebo drti. Ke květu se hodí modré a fialové jarní trvalky, například tařice, plamenka šídlovitá nebo chrpa horská, u nichž bílá barva zesiluje kontrast. Podmínkou trvale hustého polštáře je sestřih zhruba o třetinu hned po odkvětu; bez něj se porost zevnitř vyholuje a rozpadá na jednotlivé dřevnaté větve.
Rodové jméno Iberis odkazuje na Ibérii, tedy Pyrenejský poloostrov, odkud pochází řada druhů rodu. Vlastní druh roste v horách jižní Evropy od Španělska přes Itálii až na Balkán, nejčastěji na vápencových sutích a skalních výchozech, a odtud plyne jeho nenáročnost k suchu a vápnu. Druhové jméno sempervirens znamená vždyzelený a vystihuje olistění přetrvávající zimu. Český název štěničník se vžil podle nepříjemného pachu, který vydávají rozemnuté listy některých příbuzných druhů. Odrůda 'Fischbeck' pochází z Německa a do sortimentu se dostala v roce 1985; prosadila se jako spolehlivá zahradnická forma s nižším a hustším polštářem, než jaký dávalo běžné množení ze semen.