Smrk ztepilý 'Rothenhaus' (Picea abies 'Rothenhaus') je převislý strom se spolehlivě rovným terminálem. Obrys je úzký, boční větve visí podél štíhlého kmene a vrchol pokračuje svisle vzhůru. Kůl ani úvazky tato smuteční silueta nepotřebuje.
Rozměry jsou stromové. Po deseti letech měří kolem 500 cm na výšku při šířce 100 až 150 cm a ročně přirůstá zhruba 50 cm. V dospělosti dorůstá 600 až 1000 cm na výšku a 250 až 300 cm na šířku. Koruna je úzká, a proto se vejde i do menší zahrady; úzká ale neznamená nízká. Místo je třeba volit tak, aby nevadil ani desetimetrový strom se třemi metry šířky u země, tedy ne pod vedením a ne těsně u fasády.
Rozdíl proti odrůdě 'Inversa' je v kmeni. 'Inversa' vlastní terminál netvoří, její výšku určuje vyvázání a bez opory se plazí po zemi; dorůstá 500 až 800 cm na 200 až 300 cm. 'Frohburg', semenáč odrůdy 'Inversa', potřebuje vyvazovat také a u opory má po deseti letech 200 cm při přírůstku 15 až 30 cm ročně. 'Rothenhaus' je tedy za stejnou dobu dvaapůlkrát vyšší a vedení vrcholu nevyžaduje.
Nejblíž má k odrůdě 'Bohemica Pendula'. Oba stromy pocházejí z Čech a oba mají rovný průběžný kmen. Odlišit je lze podle jehlic a tempa růstu: 'Bohemica Pendula' má jehlice šedavě zelené a poměrně dlouhé a její terminální větve přirůstají do 30 cm ročně, kdežto 'Rothenhaus' je tmavě zelený a roste zhruba o dvě třetiny rychleji.
Proti ostatním vzrůstným smrkům vychází 'Rothenhaus' jako vysoký a štíhlý. Sloupovitá 'Cupressina' má v deseti letech 200 cm na 60 cm a větve vzpřímené, ne visící. Hadovitá 'Virgata' je při 700 cm výšky široká 470 cm, tedy třikrát až skoro pětkrát širší.
Jehlice jsou tmavě zelené a kratší než u běžného smrku. Šišky jsou velké, protáhlé a visící. Mrazuvzdornost je -34 °C. Svěšené větve může zatížit těžký mokrý sníh, po vydatném sněžení je proto dobré korunu prohlédnout.
Uplatní se jako solitéra, která potřebuje volný prostor kolem sebe, aby byl vidět celý obrys od země po vrchol.
Původní strom rostl v lese u zámku Červený Hrádek u Jirkova, německy Rothenhaus. Nález se spojuje se jménem knížete Hohenlohe-Langenburga a pochází z přelomu 19. a 20. století. Popsal ho Hahn roku 1938.