Smrk ztepilý 'Nidiformis' (Picea abies 'Nidiformis') je zakrslá jehličnatá odrůda domácího smrku a patří k nejrozšířenějším trpasličím koniferám ve střední Evropě. Od druhu se liší zásadně: netvoří terminální výhon, a proto ani kmen a špičatou korunu. Místo toho vyrůstá jako nízký, zploštěle polokulovitý keř, jehož větve míří téměř vodorovně od středu a uprostřed nechávají mělkou prohlubeň. Právě tento tvar dal odrůdě jméno i české označení smrk hnízdovitý.
Habitus je pravidelný a symetrický, obrys široce rozložený a plochý. Větve jsou uspořádané v patrech, hustě nahloučené a překrývají se; starší rostliny vytvářejí nad původní vrstvou nová patra, takže se keř postupně vyklenuje a prohlubeň mizí. Jehlice jsou krátké, pět až deset milimetrů dlouhé, čtyřhranné, tuhé a špičaté, uspořádané kolem větévky. Na jaře, obvykle v květnu, raší nový přírůstek ve světle až žlutozeleném odstínu, který ostře kontrastuje se starším tmavě zeleným olistěním; kontrast vydrží několik týdnů, než přírůstek ztmavne. Šišky odrůda netvoří, případně zcela výjimečně.
Sezonní průběh je klidný. Rostlina je stálezelená, po zbytek roku barvu prakticky nemění a v zimě drží sníh v hustém větvení. Kromě jarního rašení nemá výrazný okamžik, což je v případě konifery přednost — funguje jako stabilní hmota, kolem níž se mění zbytek zahrady.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné. V hlubokém stínu keř řídne, ztrácí pravidelný tvar a zdola prosvítá. Půda má být propustná, čerstvě vlhká, humózní, mírně kyselá až neutrální. Sucho a přehřátý kořenový prostor jsou hlavní slabinou: v suchém a horkém stanovišti rostlina strádá a bývá napadena sviluškou smrkovou, po níž jehlice žloutnou a opadávají zevnitř keře. Mulč, zálivka v přísušcích a v horkém létě i sprchování olistění riziko podstatně snižují. Zamokření naopak vede k odumírání kořenů. Mrazuvzdornost je mimořádná, uvádí se až kolem minus čtyřiceti stupňů, a rostlina snáší i městské prostředí a vítr.
Vzrůst je pomalý a rovnoměrný. Roční přírůstek činí čtyři až osm centimetrů, po deseti letech měří keř asi třicet až čtyřicet centimetrů na výšku a osmdesát centimetrů na šířku. Konečné rozměry se uvádějí kolem jednoho až jednoho a půl metru výšky a dvou až tří metrů šířky, těch ale rostlina dosáhne až po několika desetiletích. Poměr šířky k výšce je zhruba dva ku jedné, s čímž je nutné počítat při plánování odstupu od chodníku a od sousedních rostlin. Řez snáší, ale prakticky jej nepotřebuje; provádí se jen zkracování mladých přírůstků na začátku léta, pokud je cílem udržet rostlinu menší nebo srovnat tvar. Zásah do starého bezjehličnatého dřeva se neobrazí.
V zahradě se odrůda uplatní jako nízký a bezúdržbový prvek na místech, kde je potřeba trvalý tvar. Sází se do skalek a štěrkových výsadeb, na svahy a opěrné zídky, k patě schodišť, do vřesovišť, do nádob na terasu, do japonsky laděných kompozic i na hrobové výsadby. Dobře funguje jako protiváha ke svisle rostoucím jehličnanům a jako klidná plocha mezi trvalkami. Ke kombinaci se hodí vřesy, vřesovce, zakrslé borovice, ostřice, rozchodníky a nízké azalky, s nimiž sdílí nároky na kyselejší propustnou půdu.
Odrůda vznikla jako náhodný nález ve školce Rulemanna Grissona v Sasselheide u Hamburku někdy před rokem 1904 a v následujících letech ji do literatury zavedl německý dendrolog Ludwig Beissner, jedna z předních autorit tehdejšího jehličnanového názvosloví. Latinské nidiformis znamená hnízdovitého tvaru a odkazuje k prohlubni ve středu mladých rostlin, kterou německé i anglické názvosloví přirovnává k ptačímu hnízdu. Protože se odrůda snadno množí řízkováním a spolehlivě si drží tvar, rozšířila se ze severního Německa po celé Evropě a patří k nejdéle nepřetržitě pěstovaným zakrslým koniferám vůbec.