Smrk ztepilý 'Cupressina' (Picea abies 'Cupressina') je sloupovitý kultivar domácího smrku, tedy dřeviny, která tvoří přirozené lesy českých hor. Byl nalezen jako odchylný semenáč v Durynském lese v Německu před rokem 1904 a odrůdové jméno dostal podle podobnosti s italským cypřišem (Cupressus sempervirens): koruna má stejně sevřený, štíhlý obrys. Na rozdíl od většiny zahradních jehličnanů jde o plnohodnotný lesní strom, jen se změněnou stavbou koruny.
Větve jsou krátké, husté a míří strmě vzhůru, přitisknuté ke kmeni, takže koruna vytváří úzký válec zakončený špičkou. Uvnitř je porost natolik hustý, že nepropouští pohled skrz. Jehlice jsou čtyřhranné, jeden až jeden a půl centimetru dlouhé, tmavě zelené, v zimě s modravým nádechem, ostře zašpičatělé a nasazené hustě po celém obvodu letorostu. Kůra je červenohnědá a odlupuje se v tenkých šupinách. Kmen zůstává rovný a průběžný až k vrcholu, což je pro udržení sloupovitého obrysu podstatné. Šišky nasazuje až starší strom; jsou to typické převislé válcovité šišky smrku ztepilého dlouhé deset až patnáct centimetrů, zprvu zelené, po dozrání hnědé.
Sezonní průběh je u stálezeleného stromu tichý, ale patrný. V květnu vyrážejí světle zelené, měkké letorosty, které se proti tmavému starému jehličí zřetelně odlišují a na několik týdnů dodají koruně dvoubarevný vzhled. Během léta postupně tmavnou a dřevnatí. Na podzim a v zimě se odstín posouvá do modrozelena. Zimní chování je pro tento kultivar podstatné: sevřená koruna a vzhůru mířící větve nezachytí tolik mokrého sněhu jako vodorovná patra běžného smrku a strom snáší sněhovou zátěž lépe než většina úzce sloupovitých jehličnanů.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné. Půda má být vlhčí, hlubší, propustná a spíše kyselá až neutrální; snáší jílovitou, hlinitou i písčitou, hůř nese zasolení podél silnic a chodníků. Nejcitlivější je na sucho a horko — mělký kořenový systém neumí sahat do hloubky, a v suchých letech proto trpí a bývá napaden sviluškou i podkorním hmyzem. Mrazuvzdornost je naopak mimořádná, odpovídá zóně 3 až 4 a strom bez potíží přečká i mrazy pod −30 °C. Mělké kořeny znamenají také citlivost k vývratu, takže na větrných hřebenech je vhodné mladý strom několik let kotvit.
Vzrůst je na sloupovitý jehličnan rychlý. Roční přírůstek činí pětadvacet až pětatřicet centimetrů, ve výborných podmínkách i víc; za deset let dorůstá tři až pět metrů a konečné výšky deseti až patnácti metrů dosahuje po několika desetiletích. Šířka koruny zůstává na půldruhého až tří metrech, poměr výšky a šířky se tedy pohybuje kolem pěti ku jedné. Zkracování bočních větví snáší dobře a udrží po něm hustotu, řez do starého bezjehličnatého dřeva uvnitř koruny už ale neobrazí.
V zahradě slouží především jako svislý akcent tam, kde na běžný smrk není místo: k rohu domu, po stranách vstupu, do konce průhledu nebo doprostřed nízké výsadby jako výškový bod. Vysazený v řadě po půldruhém až dvou metrech vytvoří během několika let úzkou stálezelenou clonu, která zabere zlomek šířky živého plotu z jedlí či tújí. Uplatní se ve větších zahradách, v parcích, na hřbitovech a ve veřejné zeleni; snášenlivost znečištěného vzduchu z něj dělá použitelnou dřevinu i pro města. V horských a podhorských polohách je díky odolnosti proti sněhu spolehlivější volbou než sloupovité cypřišky a jalovce, které se pod námrazou rozevírají.
Sloupovité smrky se v přirozených porostech objevují jako vzácná odchylka: mezi tisíci normálně rostoucími stromy vyroste jedinec s větvemi přimknutými ke kmeni. Právě takový strom našli lesníci v Durynském lese ještě před rokem 1904 a školkaři z něj roubováním namnožili kultivar 'Cupressina'. Odrůdové jméno je latinské a znamená „cypřišovitá" — koruna skutečně připomíná úzké italské cypřiše. Sevřený tvar má i praktický důvod, který se v horách cení: úzká koruna méně zachycuje mokrý sníh a námrazu, tedy živly, jimž běžný smrk s vodorovnými patry větví podléhá.