Smrk ztepilý 'Cupressina' (Picea abies 'Cupressina') je sloupovitá forma smrku, který u nás tvoří přirozené horské lesy. Byl nalezen jako odchylný strom v Durynském lese v Německu ještě před rokem 1904. Svým obrysem připomíná italský cypřiš, přitom jde o plnohodnotný lesní strom, jen s jinak stavěnou korunou.
Větve jsou krátké, tuhé, hustě vedle sebe a míří strmě vzhůru podél kmene. Koruna tak tvoří úzký válec až úzký kužel zakončený ostrou špičkou a je tak hustá, že skrz ni není vidět. Kmen zůstává rovný a průběžný až do vrcholu, a právě na něm sloupovitý tvar stojí. Jehlice jsou čtyřhranné, asi 1 až 1,5 cm dlouhé, ostře zašpičatělé, tmavě zelené a obrůstají letorost hustě dokola. Kůra je červenohnědá a odlupuje se tenkými šupinami. Šišky se objevují až na starším stromě.
Během roku se strom mění nenápadně. V květnu vyrazí světle zelené měkké letorosty, které se na několik týdnů odliší od tmavého loňského jehličí, přes léto ztmavnou a zdřevnatí. Na podzim a v zimě dostane jehličí v chladném počasí modravý nádech.
Sevřená koruna zachytí méně mokrého sněhu a námrazy než vodorovná patra běžného smrku, a strom proto snáší sněhovou zátěž lépe než většina úzkých jehličnanů. Pod velmi těžkým mokrým sněhem nebo ledovkou se však i jeho větve mohou rozevřít, po vydatném sněžení je proto dobré korunu zkontrolovat.
Přirůstá 15 až 30 cm za rok. Po deseti letech měří 2 až 3 m, za několik desetiletí dorůstá 10 až 15 m a šířka koruny zůstává 1,5 až 2 m. Zkracování bočních větví snáší a zůstane po něm hustý; do starého holého dřeva uvnitř koruny se ale řezat nevyplatí, nové výhony z něj nevyrazí.
Daří se mu na slunci i v lehkém polostínu, v hlubší, vlhčí, propustné půdě s kyselou až neutrální reakcí; poradí si s jílem, hlínou i pískem. Slabou stránkou je sucho, horko a sůl ze silnic. Mělké kořeny nesahají do hloubky, v suchých letech strom strádá a napadá ho sviluška a podkorní hmyz. Mělké kořenění také znamená riziko vývratu, na větrném místě se mladý strom několik let kotví. Snese mrazy do -40 °C.
V zahradě slouží jako svislý akcent tam, kde by se běžný smrk nevešel: u rohu domu, po stranách vstupu, na konci průhledu nebo jako výškový bod v nízké výsadbě. V řadě po 1,5 až 2 m vytvoří za několik let úzkou stálezelenou clonu. Hodí se do větších i menších zahrad, do parků a na hřbitovy a snáší městský vzduch. V horských a podhorských polohách je spolehlivější než sloupovité cypříšky a jalovce, které námraza rozevře.
Sloupovité smrky vznikají v lesích jako vzácná přírodní odchylka: mezi tisíci běžně rostoucích stromů se najde jedinec s větvemi přimknutými ke kmeni. Takový strom byl objeven v Durynském lese ještě před rokem 1904 a školkaři z něj odrůdu namnožili roubováním. Úzká koruna má v horách praktickou výhodu, protože méně zachytává mokrý sníh a námrazu, kterým běžný smrk s vodorovnými patry větví často podléhá.