Smrk ztepilý 'Cranstonii' (Picea abies 'Cranstonii') je jedním ze dvou hadovitých smrků v nabídce. Koruna je řídká a široce kuželovitá, tvoří ji dlouhé tlusté větve mířící šikmo vzhůru, na kterých skoro chybějí postranní větvičky. Strom proto vypadá jako kostra smrku obalená jehlicemi; hustotu získává až s věkem.
Je to odrůda do parku nebo velké zahrady. Po deseti letech měří asi 600 cm na výšku a kolem 400 cm na šířku, v dospělosti 1200 až 1500 cm na výšku a 600 cm na šířku. Ročně přirůstá 60 až 80 cm. Šest metrů šířky je třeba mít k dispozici celých, protože kouzlo hadovitého typu je v obrysu jednotlivých větví a ořezaný strom ho ztrácí.
Druhým hadovitým smrkem je 'Virgata' a rozdíl mezi oběma je menší, než by se podle dvou jmen zdálo. 'Virgata' roste o něco rychleji: po deseti letech má 700 cm na 470 cm a ročně přidá až 100 cm. 'Cranstonii' je tedy v každém věku o něco menší a užší, ne však o tolik, aby se vešla tam, kam 'Virgata' ne.
Bezpečně se obě odrůdy poznají podle jehlic a pupenů. 'Cranstonii' má jehlice tmavě zelené se šedavým ojíněním, kdežto 'Virgata' čistě tmavě zelené, a větve končí velkými koncovými pupeny. Jehlice jsou husté, tlusté, tuhé a dlouhé až 40 mm; protože 'Virgata' má jehlice do 30 mm, liší se délkou jen málo a sama délka k určení nestačí. Úhel větví je slabší vodítko, i u 'Virgata' se horní větve zvedají.
V obchodě se obě odrůdy běžně zaměňují. Kdo vybírá mezi nimi, vybírá mezi dvěma velkými řídkými stromy téhož typu, u nichž se rozdíl ukáže nejdřív na barvě jehlic.
Šišky jsou do 15 cm dlouhé a málo početné. Mrazuvzdornost je -34 °C, stejně jako u 'Virgata', a strom zimuje bez ochrany.
Od ostatních velkých smrků v nabídce se hadovitý typ liší na první pohled. Převislý 'Rothenhaus' má při 500 cm výšky šířku 100 až 150 cm a větve svěšené ke kmeni, sloupovitá 'Cupressina' 200 cm na 60 cm. 'Cranstonii' zabere v deseti letech zhruba třikrát větší šířku než první a skoro sedmkrát větší než druhá. Uplatní se proto jako solitéra na volném prostranství, kde je její řídká kresba vidět ze všech stran.
Jméno nese po školce Cranston v anglickém Herefordu, kde odrůda vznikla jako semenáč kolem roku 1840. Je tedy o něco starší než francouzská 'Virgata', popsaná roku 1853, s níž ji spojuje hadovitý růst. Na tmavě zelených jehlicích nese šedavé ojínění, které ji od francouzské odrůdy odlišuje dodnes, i když se obě v obchodě často pletou.