Smrk ztepilý 'Barryi' (Picea abies 'Barryi') je zakrslá odrůda se silným a hustým růstem a nepravidelně rozloženými větvemi. V mládí je téměř kulovitý, s věkem přechází v kužel, který nemá jeden vrchol, ale několik terminálů. Mezi kuželovitými smrky v nabídce jako jediný jako kužel nezačíná a jediný s věkem nasazuje více vrcholů.
Po deseti letech měří 50 až 70 cm na výšku a stejně tolik na šířku, ročně přirůstá 5 až 7,5 cm. Proti dvěma miniaturním kuželům je to zhruba dvojnásobné tempo: 'Remontii' přirůstá 2 až 4 cm a v deseti letech má 30 až 50 cm na výšku a 20 až 30 cm na šířku, 'Tompa' přirůstá 2,5 cm a má 40 na 40 cm. 'Barryi' je tedy v tom věku stejně široký jako vysoký, podobně jako 'Tompa', jen o polovinu větší, kdežto 'Remontii' je zřetelně užší.
Odlišný je i obrys. 'Remontii' a 'Tompa' jsou pravidelné kužely tvarem blízké smrku sivému 'Conica', 'Will's Zwerg' má pravidelný kužel s jedním výrazným terminálem. 'Barryi' takovou souměrnost nemá, a na místo pro geometricky čistý kužel se proto hodí méně než kterákoli z těch tří odrůd. Tam, kde má být hmota a hustota, je jeho nepravidelnost naopak výhodou.
S přibývajícími lety zakrslost mizí. V našich podmínkách dorůstá až 250 cm a do malé skalky se proto sází s vědomím, že ji po desítkách let přeroste. Pro srovnání: 'Tompa' zůstane kolem 150 cm, 'Remontii' se po mnoha letech vytáhne až ke 300 cm a 'Will's Zwerg' se dostane ke dvěma až třem metrům.
Poznávacím znamením jsou jehlice, výhony a pupeny. Jehlice měří asi 10 mm, jsou tmavě zelené, lesklé a směřují dopředu a vzhůru; 'Remontii' je má kratší, 5 až 8 mm, zelené až žlutozelené, 'Tompa' živě až světle zelené. Výhony jsou silné, tuhé, oranžovohnědé a rostou ze středu všemi směry. Pupenů je mnoho: na hlavních výhonech sedí velké matně hnědé koncové pupeny a kolem nich ve spirále menší. Oranžovohnědou kůru mladých výhonů má i 'Will's Zwerg', obě odrůdy ale spolehlivě odliší počet vrcholů a nápadné pupeny.
Mrazuvzdornost je -34 °C, keř zimuje bez ochrany.
Uplatní se na skalce a v alpinu, jako solitéra i v sestavách s jinými růstovými formami smrku, kde jeho hustá tmavá hmota stojí proti plazivým nebo převislým tvarům. V tak husté koruně se sviluška snadno přehlédne, a proto je dobré občas rozhrnout větve a prohlédnout vnitřek keře.
Kdo odrůdu našel, není známo; patří mezi výběry ze semenáčů. Jméno nese po školkaři Patricku Barrym ze školky Ellwanger & Barry v Rochesteru ve státě New York. Popsal ji německý dendrolog L. Beissner, první popis pochází z roku 1887. Tentýž Beissner později popsal i hnízdovitou odrůdu 'Nidiformis'.