Smrk sivý 'Echiniformis' (Picea glauca 'Echiniformis') je velmi zakrslý jehličnan polštářovitého vzrůstu. Mezi zakrslými smrky patří k nejmenším a nejpomaleji rostoucím odrůdám a pěstují ho hlavně sběratelé rostlin pro skalky a nádobové kompozice.
Tvar je nízký, plochý až polokulovitý, s věkem nepravidelně hrbolatý. Krátké větévky vyrůstají těsně u sebe a překrývají se, povrch polštáře proto působí uzavřeně. Kmínek nevytváří, větví se od země. Jehlice jsou krátké, tuhé, čtyřhranné, modrozelené až sivě zelené a nahloučené na koncích větévek; po rozemnutí voní pryskyřicí. Nové letorosty se objevují v dubnu a květnu a několik týdnů tvoří světlejší vrstvu, pak ztmavnou. Šišky se prakticky netvoří.
Ročně přiroste obvykle dva až tři centimetry, nejméně z běžně nabízených zakrslých smrků. Teprve po mnoha letech dosahuje třiceti až padesáti centimetrů výšky a o něco větší šířky. Do miniaturních kompozic se hodí právě proto, že nepřeroste jejich měřítko, zatímco jiné jehličnany z něj brzy vyčnívají.
Vyhovuje mu slunce až mírný polostín. Na slunci je polštář hustší a barva sytější, v hlubokém stínu řídne a spodní větévky prosychají. Horká suchá místa s odrazem tepla od zdí a dlažby jsou nevhodná, protože tam hrozí sviluška smrková; napadení se projeví žloutnutím a opadem jehlic uvnitř polštáře a u tak drobné rostliny může být poškození trvalé. Půda má být běžná, propustná a spíš vlhčí, bez přeschnutí balu i bez zamokření. Štěrkový mulč drží vlhkost, brání přehřívání kořenů a spodní větévky na něm neleží v mokru.
Ve volné půdě je mrazuvzdorný a zimuje bez ochrany. V korytě a nádobě je důležité chránit kořenový bal, protože malý objem substrátu promrzne dřív, než mráz poškodí jehličí. Řez nepotřebuje; odstraňují se jen výhony, které se vymykají z obrysu a vracejí se k bujnějšímu růstu původního druhu. Takový výhon je nutné vystřihnout u báze co nejdřív, jinak během několika sezon změní celou siluetu. Množí se jen vegetativně, řízkováním nebo roubováním.
Patří do skalek a suťovišť, koryt a mís, japonsky laděných kompozic, na střešní zahrady a do sbírek zakrslých jehličnanů. Ladí s drobnými skalničkami, netřesky, rozchodníky a nízkými travami. Kolem polštáře je dobré nechat volný kruh asi půl metru v průměru: když ho přerostou vzrůstné trvalky nebo pokryvné dřeviny, spodní větévky ztratí světlo a rostlina tu ztrátu už nedožene. Přihnojuje se jen jednou na jaře malou dávkou hnojiva pro jehličnany, protože přebytek dusíku žene delší letorosty a narušuje hustotu polštáře.
Smrk sivý roste v severní části Severní Ameriky od Aljašky po Newfoundland, tvoří tam rozsáhlé lesy a dosahuje výšky několika desítek metrů. Mimořádně často dává zakrslé a tvarově odchylné semenáče a pupenové mutace, a proto z něj pochází řada nejrozšířenějších zakrslých jehličnanů, počínaje kuželovitým 'Conica'. 'Echiniformis' patří k nejstarším z nich a v evropských sbírkách se pěstuje od devatenáctého století.