Smrk sivý 'Conica' (Picea glauca 'Conica') je zakrslá kuželovitá odrůda severoamerického smrku sivého, v sortimentu se vede i pod jménem Picea laxa 'Conica'. Charakteristickým znakem je geometricky pravidelný kužel, který si rostlina udrží desítky let bez zásahu, a velmi husté, krátké zavětvení; obrys je souvislý od země až k vrcholu.
Koruna je úzce až široce kuželovitá se špičatým vrcholem a s větvemi vystoupavými v rovnoměrných úrovních. Jehlice jsou krátké, kolem centimetru, tenké a na omak měkké, do čtyř hran, hustě nasazené po celém obvodu výhonu. Při rašení jsou světle, téměř žlutavě zelené a zřetelně se odlišují od starého olistění, s vyzráváním přecházejí do středně zelené a u starších rostlin do modrozelené. Odrůda v zahradních podmínkách plodí velmi zřídka, šišky proto k ozdobě nepatří; rostlina se rozmnožuje pouze řízkováním nebo roubováním, výsevem se zakrslý habitus nezachová.
Sezonní průběh je výrazný především na jaře, kdy mladý přírůstek na dva až tři týdny rozsvítí celou korunu; zbytek roku zůstává barva stálá a v zimě se nepřebarvuje. Zásadní vlastností odrůdy je reverze, tedy návrat k původnímu druhu. V koruně se občas objeví výhon s hrubším a silnějším dřevem, delšími jehlicemi a několikanásobným přírůstkem; je to výhon s normálním růstem smrku sivého a pokud zůstane, za několik let přeroste zakrslou část a z rostliny se stane obyčejný smrk. Rozpoznat ho lze právě podle silnější osy a delších jehlic.
Druhým zásadním tématem je sviluška smrková (Oligonychus ununguis). Odrůda je k ní výrazně citlivá, zejména v teplém a suchém počasí a na místech bez pohybu vzduchu. Napadené jehlice ve spodní a vnitřní části koruny šednou, bronzově hnědnou a opadávají, na výhonech je patrné jemné pavučinkování. Protože smrk z bezlistého dřeva neobráží, vzniklé mezery se samy nezacelí a poškození je trvalé; opakované napadení vede k odumírání celých výhonů. Právě proto rozhoduje u této odrůdy volba stanoviště víc než cokoli jiného.
Stanovištěm je plné slunce až mírný polostín s volným prouděním vzduchu. Odrůda pochází z chladných oblastí a nejlépe roste tam, kde jsou studené zimy a mírná léta; v žáru, ve vlhkém vzduchu, v dusných koutech a v exponovaných nádobách na jižní straně strádá. Nesnáší znečištěný vzduch ani slaný posyp. Půda má být mírně vlhká, hlinitá, dobře propustná, s reakcí od kyselé po neutrální; sucho a vyschlý kořenový bal rostlina nese špatně, stejně jako trvalé zamokření. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděná do zóny 3, tedy zhruba do -35 °C.
Růst je pomalý a rovnoměrný, kolem 10 centimetrů ročně. Po deseti letech měří rostlina přibližně 1 až 1,3 metru při dvou třetinách této šířky, ve dvaceti letech se v českých podmínkách udává 1,5 až 2 metry. Nejde tedy o trvale malou rostlinu: velmi staré exempláře v příznivých podmínkách dosahují 3 až 4 metrů výšky a 2 až 3 metrů šířky, konečné velikosti dosahují po několika desítkách let. Řez k udržení tvaru není potřebný a v podstatě se nepoužívá, zasahuje se pouze při vystřihování výhonů s obráceným, normálním růstem.
Uplatnění má odrůda v malých zahradách, předzahrádkách a atriích, v nádobách na terasách a u vstupů, ve skupinách jako opakovaný svislý prvek, ve vřesovištích a větších skalkách a jako živý vánoční stromek. Pravidelný tvar snese formální i volné výsadby, dobře působí ve dvojici u vchodu i jako protipól plochých jalovců a nízkých trvalek.
Odrůdu našli v roce 1904 botanikové Alfred Rehder a John George Jack při sběru v horách nad jezerem Laggan v kanadské Albertě: mezi normálními smrky stál nízký, hustě zavětvený kužel. Z tohoto nálezu pochází celý dnešní sortiment a odrůda se stala jedním z nejčastěji pěstovaných jehličnanů školkařského obchodu vůbec. Jméno 'Conica' je latinské označení kuželovitého tvaru, druhové jméno glauca znamená sivý a odkazuje na modravý povlak jehlic. Anglický obchodní název dwarf Alberta spruce připomíná místo nálezu. Samotný smrk sivý je domácí dřevinou kanadských a severoamerických borealních lesů, kde dorůstá kolem třiceti metrů.