Smrk sivý 'Conica' (Picea glauca 'Conica') je zakrslá kuželovitá odrůda severoamerického smrku sivého. Poznává se podle geometricky pravidelného kužele, který si udrží desítky let bez řezu, a podle velmi hustého krátkého zavětvení, jež tvoří souvislou plochu od země až po špičku.
Větve vystupují v pravidelných patrech, vrchol je ostrý. Jehlice měří kolem centimetru, jsou tenké, čtyřhranné a měkké na dotek a hustě obrůstají celý obvod výhonu. Mladý přírůstek je světle, skoro žlutavě zelený a na dva až tři týdny rozsvítí celou rostlinu; pak tmavne do středně zelené a u starších kusů do modrozelené. V zimě barvu nemění. Šišky v zahradě nasazuje jen výjimečně. Množí se řízky nebo roubováním, ze semene zakrslý tvar nevznikne.
U této odrůdy je třeba sledovat zvrhávání. Občas se v koruně objeví výhon se silnější osou, delšími jehlicemi a několikanásobně delším přírůstkem: vrátil se k normálnímu růstu smrku sivého. Když se ponechá, během několika let zakrslou část přeroste a z kuželíku se stane obyčejný smrk. Takový výhon se vyřezává celý až u báze.
Druhou slabinou je sviluška smrková (Oligonychus ununguis), ke které je 'Conica' velmi náchylná, hlavně v teplém suchém počasí a na místech bez proudění vzduchu. Napadené jehlice uvnitř a ve spodní části koruny šednou, bronzově hnědnou a opadávají, na výhonech bývá jemná pavučinka. Z holého dřeva smrk neraší, prázdná místa proto zůstanou natrvalo a opakované napadení zahubí celé výhony. Výběr stanoviště tu rozhoduje víc než cokoli jiného.
Vyhovuje mu slunce až mírný polostín a vzdušné místo. Pochází z chladných oblastí a daří se mu tam, kde jsou studené zimy a mírná léta; ve výhni, v dusných koutech a v nádobách na jižní straně trpí. Znečištěný vzduch ani posypovou sůl nesnáší. Půda má být mírně vlhká, hlinitá, propustná, kyselá až neutrální; vyschnutí balu i trvalé zamokření mu škodí. Mrazuvzdornost je do -35 °C.
Roste pomalu a rovnoměrně, kolem 10 cm ročně. Po deseti letech měří zhruba 1 až 1,3 m na výšku a dvě třetiny toho na šířku, ve dvaceti letech v našich podmínkách 1,5 až 2 m. Velmi staré kusy dorůstají po několika desítkách let 3 až 4 m výšky a 2 až 3 m šířky. Řez na udržení tvaru potřeba není.
Hodí se do malých zahrad, předzahrádek a atrií, do nádob u vstupu a na terasu, do vřesovišť a větších skalek, ve skupinách jako opakovaný svislý prvek i jako živý vánoční stromek. Dvojice u dveří působí formálně, v kontrastu s plochými jalovci a nízkými trvalkami zase vynikne svislá linie kužele.
Odrůdu objevili v roce 1904 botanikové Alfred Rehder a John George Jack v horách nad jezerem Laggan v kanadské Albertě: mezi normálně rostoucími smrky stál nízký, hustě zavětvený kužel. Z tohoto jediného nálezu pochází celý dnešní sortiment a 'Conica' se stala jedním z nejrozšířenějších jehličnanů v prodeji. Smrk sivý sám roste v kanadských a severoamerických boreálních lesích, kde dorůstá kolem třiceti metrů.