Smrk sivý 'Alberta Globe' (Picea glauca 'Alberta Globe') je zakrslý jehličnan s kulovitou korunou, který patří k nejpomaleji rostoucím kultivarům svého druhu. Vznikl jako pupenová mutace kuželovitého kultivaru 'Conica' a od něj se liší především obrysem: místo štíhlého kužele tvoří od mládí hustou, téměř pravidelnou kouli, která si tvar drží bez zásahu nůžkami.
Habitus je nízký a široce zaoblený, u starších rostlin spíše polokulovitý než přesně kulatý. Větvení je velmi hustě rozvětvené a krátké, jednotlivé větévky vyrůstají v malých odstupech a vzájemně se překrývají, takže koruna působí uzavřeně a světlo dovnitř téměř neproniká. Kmínek se nevytváří, rostlina se větví od země.
Jehlice jsou čtyřhranné, měkké, pět až osm milimetrů dlouhé a jasně zelené, na jaře po vyrašení světlejší až žlutozelené. Nové letorosty se objevují v dubnu a květnu a několik týdnů tvoří na povrchu koule světlejší vrstvu, která postupně ztmavne. Po rozemnutí jehlice voní pryskyřičně, což je znak celého druhu. Rostlina zůstává sterilní a šišky netvoří, takže sezonní průběh je dán jen barvou rašení a zbytek roku se vzhled nemění.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné. Na plném slunci je růst hustší a barva sytější, v hlubokém stínu koruna řídne a spodní větve prosychají. Půda má být běžná zahradní, propustná a spíše vlhčí; smrk sivý nesnáší dlouhodobé přeschnutí kořenového balu ani zamokření. Na suchých a horkých místech s odrazem tepla od zdí hrozí napadení sviluškou smrkovou, která se projeví žloutnutím a opadem jehlic uvnitř koruny; vzdušné a chladnější stanoviště riziko snižuje.
Vzrůst je velmi pomalý. Roční přírůstek se počítá v jednotkách centimetrů, takže rostlina zůstává řadu let v rozměru vhodném do nádoby. Konečná velikost dosahuje zhruba osmdesáti centimetrů výšky a jednoho metru šířky, v pozdním věku bývá koule širší než vysoká. Mrazuvzdornost je vysoká, kultivar snáší teploty kolem minus třiceti stupňů a v podmínkách české zahrady nepotřebuje zimní ochranu ve volné půdě. V nádobě je rozhodující ochrana kořenového balu, protože promrznutí substrátu v malém objemu poškodí rostlinu dřív než mráz na jehličí.
Řez se nevyžaduje, tvar drží sám. Odstraňují se jen výhony, které se svým vzrůstem vymykají obrysu koule a hrozí návratem ke kuželovitému růstu původního kultivaru; takový výhon se vystřihne u báze co nejdříve, jinak během několika sezon změní siluetu celé rostliny.
V zahradě se uplatní ve skalce a na vřesovišti, v předzahrádce a v nízkých obrubných výsadbách, v nádobách u vstupu a na terase a v kombinaci s trvalkami, kde tvoří zelený stálý objem mezi sezonně proměnlivými partnery. Dobře snáší sousedství nízkých travin, vřesů a cibulovin. Díky malému vzrůstu se hodí i na střešní zahrady a do míst, kde by běžný jehličnan brzy přerostl vymezený prostor.
Kořenový systém je mělký a hustě prokořeňuje jen svrchní vrstvu půdy, proto rostlina reaguje citlivě na vysychání povrchu a na konkurenci travního drnu. Přihnojení stačí jednorázové na jaře, hnojivem určeným pro jehličnany; přebytek dusíku vede k delším letorostům a k narušení hustoty koruny. Mulč z borky nebo štěrku udrží vlhkost a omezí prohřívání kořenové vrstvy.
Ve výsadbě je rozhodující odstup od sousedních rostlin. Koule se rozrůstá pomalu, ale trvale, a pokud se ke kmeni dostanou vzrůstné trvalky nebo pokryvné dřeviny, spodní patro větví ztrácí světlo a řídne; tuto ztrátu už rostlina nedožene. Ponechaný volný kruh o průměru zhruba jednoho metru proto vydrží na řadu let.
Původní druh roste v severní části Severní Ameriky od Aljašky po Newfoundland. Zahradnicky významná linie začíná roku 1904, kdy botanici Alfred Rehder a John George Jack našli u jezera Laggan v kanadské Albertě zakrslý semenáč s hustým kuželovitým růstem; ten se rozšířil jako kultivar 'Conica' a stal se jedním z nejprodávanějších zakrslých jehličnanů světa. 'Alberta Globe' vznikl později jako mutace pupenu na této rostlině a byl vybrán právě pro kulovitý obrys. Jméno spojuje odkaz na albertský původ mateřského kultivaru s tvarem koruny.