Smrk pichlavý 'Iseli Fastigiata' (Picea pungens 'Iseli Fastigiata') je úzce sloupovitá modrá odrůda, kterou vybrala a do sortimentu uvedla americká školka Iseli Nursery v oregonském Boringu. V kanadské obchodní nabídce se objevuje zhruba od roku 1989, ve Spojených státech od roku 1993. Patří k několika málo skutečně úzkým modrým koniferám, které se dají použít i v malých zahradách.
Habitus je přísně fastigiátní. Větve vyrůstají pod ostrým úhlem a přiléhají ke kmeni, takže koruna tvoří pravidelný svislý sloup, který se ani ve stáří výrazně nerozšiřuje. Vrchol je jediný a průběžný a vede růst vzhůru. Silueta bývá přirovnávána k modrému doutníku nebo ke štíhlé strážní věži a v kompozici funguje jako svislý akcent.
Jehlice mají typickou stavbu druhu: jsou tuhé, čtyřhranné, dva až tři centimetry dlouhé a zakončené ostrou špičkou, která se píchá. Vosková vrstva jim dává sytý ocelově modrý až stříbřitě modrý odstín, jenž patří u této odrůdy k intenzivním v celé skupině modrých smrků. Nejsytější je vždy na letošních přírůstcích.
V květnu raší světlé, měkké modrošedé přírůstky, které během června tuhnou a vybarvují se do konečného odstínu. Po zbytek roku se vzhled nemění, což je u sloupovitých forem výhoda: svislá modrá linie funguje v kompozici stejně v červenci jako v lednu, kdy bývá koruna zvýrazněná námrazou nebo přilepeným sněhem.
Šišky se objevují až u starších exemplářů. Jsou válcovité, pět až deset centimetrů dlouhé, zprvu zelené až nafialovělé, po dozrání světle hnědé a u úzkých odrůd bývají soustředěné ve vrcholové části koruny. Okrasný význam mají malý a na celkovou siluetu nemají vliv.
Stanovištěm je plné slunce, na němž závisí jak sytost modrého vybarvení, tak hustota koruny. V polostínu odrůda ztrácí barvu i zápoj a sloup se rozvolňuje. Půda má být propustná, hlouběji zpracovaná, mírně kyselá až neutrální a čerstvě vlhká; zamokření a těžké jílovité polohy jí nevyhovují, protože kořeny trpí nedostatkem vzduchu.
Po zakořenění snáší sucho, horko i městské prostředí, mladé rostliny ale v prvních sezonách vyžadují pravidelnou zálivku, jinak zasychají spodní patra větví. Mrazuvzdornost je mimořádná, odrůda se řadí do nejtvrdších zón a snese teploty hluboko pod minus třicet stupňů, takže obstojí i v horských a mrazových polohách.
Slabým místem všech sloupovitých konifer je mokrý sníh a námraza. Hmotnost zátěže rozevře úzkou korunu do stran a rozklesnuté větve se už samy nevrátí zpět, takže sloup natrvalo ztratí tvar. Preventivní obtočení koruny pásem před zimou tomu spolehlivě předchází a u starších exemplářů se vyplácí.
Roční přírůstek činí zhruba patnáct až třicet centimetrů, jde tedy o pomalý až středně rychlý růst. V zahradních podmínkách se uvádí konečná velikost kolem čtyř až pěti metrů výšky při šířce jednoho až jednoho a půl metru; ve vysokém stáří strom dále zvolna přirůstá do výšky. Poměr výšky k šířce zůstává zhruba čtyři ku jedné, takže rostlina zabírá minimum plochy.
Řez smrk snáší jen omezeně, protože ze starého bezjehličného dřeva neobráží. U této odrůdy není tvarování potřeba, sloupovitý habitus si drží sama. Zasahuje se pouze při vzniku druhého konkurenčního vrcholu. Uplatnění je široké: k plotu, do úzkého pruhu podél příjezdové cesty, do předzahrádky, na okraj terasy, do velké nádoby, ve skupinách po třech i jako alej menšího měřítka. Barevně se osvědčuje proti tmavým tisům, nízkým jalovcům a okrasným travám.
Smrk pichlavý pochází ze Skalnatých hor na západě Spojených států a modře ojíněné formy se v Evropě pěstují od konce devatenáctého století. Druhové jméno pungens znamená bodavý a odkazuje na tuhé, ostře zakončené jehlice; odrůdové označení fastigiata pochází z latinského fastigium, tedy vrchol či štít, a v zahradnické terminologii popisuje růst větví strmě vzhůru podél kmene. První část jména patří americké školce Iseli Nursery v oregonském Boringu, která se dlouhodobě specializuje na okrasné jehličnany a jejíž introdukce tvoří podstatnou část dnešního světového sortimentu konifer.