Smil italský (Helichrysum italicum) je nízký polokeř z čeledi hvězdnicovitých, u báze dřevnatějící a bohatě větvený. Pěstuje se pro stříbrné olistění, pro vůni a jako středomořská bylinka. Listy voní po kořeněné směsi kari tak výrazně, že jinou rostlinu s podobnou vůní v zahradě těžko najít; se skutečným kari kořením ani s kari lístky ale nemá nic společného.
Celý keřík je stříbřitě šedý. Listy jsou přisedlé, úzce čárkovité, jen půl až jeden milimetr široké, s okrajem podvinutým na rub a hustě plstnaté. Plsť dává porostu šedý tón a chrání ho před vysycháním. Vůně sílí v horku a po dešti a uvolní se i při pouhém dotyku. Od května do srpna kvete hustými chocholíkovitými svazky drobných úborů se žlutými trubkovitými květy a zlatožlutými, suchými a lesklými zákrovními listeny. Suché zákrovy drží barvu i tvar i po usušení.
V mírné zimě listy na keříku vytrvají, takže stříbrná barva zůstává v záhonu i mimo vegetaci. Mladé přírůstky nastupují od dubna, kvetení vrcholí v červnu a červenci a neseřezaný porost se po odkvětu u báze rozvaluje. Rostlina dorůstá 20 až 60 cm a zhruba stejně do šířky, roste pomalu a hustě, časem ale u báze prořídne. Pravidelné zkracování ji udrží kompaktní a ani v malé bylinkové zahradě nepřeroste sousedy.
Nároky vycházejí ze suchých kamenitých a písčitých stanovišť Středomoří. Patří na plné slunce a do tepla, do chudé, propustné a hlavně suché půdy. Zimní vlhko a těžká zem jí škodí víc než mráz sám. Mrazuvzdornost je v našich podmínkách hraniční: v teplé poloze na propustném stanovišti přezimuje venku, jinde je jistější pěstovat ji v nádobě a zimovat ve světlé chladné místnosti.
V kuchyni se používají mladé listy a vršky výhonů, nejaromatičtější jsou před květem. Ve středomořské kuchyni se přidávají k rýži, do omáček, k masu i k rybám; větévka se vaří s pokrmem a před podáváním se vyjme, protože list zůstává tuhý. Chuť je pryskyřičná a nahořklá, proto se dávkuje zdrženlivě. Z rostliny se také získává éterický olej immortelle.
Hodí se všude, kde je sucho a slunce: na skalky, do štěrkových a suchomilných záhonů, na zídky, k terase a dlažbě, do bylinkových spirál i do nádob. Stříbrné olistění je klidným podkladem pro levanduli, šalvěj, tymián, rozmarýn a rozchodníky a drží kompozici pohromadě i ve chvíli, kdy okolní bylinky odkvetou. Usušená květenství zůstávají v suchých vazbách zlatavá celé roky.
Smil italský pochází z jižní Evropy, z Maghrebu, z východoegejských ostrovů a z Kypru. Roste tam v garigue na suchých kamenitých a písčitých půdách, na Pyrenejském poloostrově zhruba do šesti set metrů nad mořem. Ve středomořských zahradách se pěstuje hlavně jako okrasná stříbrolistá rostlina a teprve potom jako bylinka. Olej z něj se pod francouzským názvem immortelle používá ve voňavkářství a v kosmetice.