Smělek sivý (Koeleria glauca) je nízká, trsnatá vytrvalá tráva z čeledi lipnicovitých. Roste v pásu od západní Evropy přes střední Evropu a jižní Rusko až do Mongolska, a to na vátých píscích, v prosvětlených borech, na písčitých stepích a vřesovištích. V české přírodě je vzácný, roztroušeně se vyskytuje v Polabí, na Dolnomoravském úvalu a na Opavsku a v červeném seznamu je veden jako kriticky ohrožený; v zahradách se přitom pěstuje běžně a bez potíží. Patří k pionýrským druhům, které dokážou zpevnit téměř holý písek.
Trs je hustý, polštářovitý a tvarově pevný, bez podzemních výběžků. Listy jsou úzké, tuhé, štětinovitě svinuté nebo ploché, na okraji drsné a v barvě modrošedé až šedozelené; sivý tón dává voskové ojínění, které je nejvýraznější na suchém a plně osluněném stanovišti. Ve stínu i v živné půdě zeleň převáží a rostlina ztrácí právě ten znak, kvůli kterému se pěstuje. Listy vytrvávají přes zimu a trs zůstává i v prosinci modrošedý.
Stébla jsou tenká, vzpřímená a na bázi nápadně ztlustlá. Lata je úzká, stažená do válcovitého klasovitého tvaru, dva až jedenáct centimetrů dlouhá, s klásky kolem čtyř až pěti milimetrů. Zprvu je stříbrozelená a lesklá, po odkvětu se mění do slámově plavé a v této barvě vydrží až do zimy. Kvetení připadá zhruba na květen až červenec, u planých rostlin i na srpen. Suché laty tvoří přes zimu vzdušnou siluetu nad stále barevným trsem, takže rostlina vypadá dobře i mimo sezonu; smysl má je ponechat a odstranit až v předjaří.
Stanovištěm je plné slunce a otevřená, vzdušná poloha, nejlépe s teplým, kontinentálním charakterem. Půda má být písčitá nebo štěrkovitá, propustná, výrazně chudá na živiny a spíš zásaditá; vápnitý podklad vyhovuje. Jíl, ulehlá zemina, mulč z organické hmoty a zimní zamokření jsou hlavní příčinou ztrát. Mrazuvzdornost je dobrá a suché stanoviště ji ještě zvyšuje. Sucho a horko rostlina snáší velmi dobře, hodí se i do městských podmínek.
Smělek je krátkověký. V úrodné a vlhčí půdě trsy stárnou už od třetího roku a rozpadají se, na chudém a suchém místě vydrží déle. Výsadba se ale sama obnovuje, protože rostlina se ochotně vysévá do štěrku a písku; semena roznáší vítr. Nejde přitom o expanzivní trávu - trs se nerozrůstá výběžky, nezaplevelí okolí a nevytlačuje sousedy, jen se do volných spár vysévají semenáče, které lze snadno vyjednotit nebo naopak nechat jako náhradu za dosloužilé rostliny. Řez je jediný pravidelný zásah: protože trs zůstává přes zimu zelený, seřezává se až v předjaří, zhruba v březnu nebo počátkem dubna před rašením, nízko nad zemí.
Trs listů měří dvacet až třicet centimetrů, s latami rostlina dosahuje čtyřiceti až šedesáti centimetrů; planě rostoucí rostliny bývají vyšší, uvádí se u nich třicet až sedmdesát centimetrů. Rozdíl mezi prameny plyne právě z toho, zda se měří jen listový trs, nebo výška v květu. Šířka trsu odpovídá zhruba dvaceti až třiceti centimetrům. Spon se volí podle záměru: do běžných výsadeb devět až dvanáct rostlin na m2, do souvislých stepních a písčitých ploch až dvacet pět rostlin na m2.
V zahradě se uplatní ve skalkách a štěrkových záhonech, ve stepních a dunových výsadbách, na střešních zahradách, v lemech cest a v nízkých plochých kompozicích, kde modrošedá barva tvoří podklad pro rozchodníky, mateřídoušku, kavyly, devaterníky a čistce. Krátké laty se hodí i do suchých vazeb.
Rodové jméno Koeleria připomíná německého botanika Georga Ludwiga Koelera, který se na přelomu 18. a 19. století zabýval právě travami, a druhové jméno glauca míří na sivé, modrošedě ojíněné listy. Druh je vázaný na váté písky - biotop, který ve střední Evropě patří k nejohroženějším, a proto je smělek sivý ve volné přírodě mnohem vzácnější než v zahradnickém sortimentu. V České republice se udržel na zbytcích písčin v Polabí a na jižní Moravě tedy na stanovištích, která dnes zpravidla spadají do maloplošných chráněných území. Jako pionýr dokáže uchytit pohyblivý písek, což ho vedle okrasného využití řadí i mezi rostliny zpevňující svahy.