Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) je vytrvalá vodní a bahenní bylina, jediný zástupce své čeledi. V české přírodě roste na březích řek, slepých ramen a rybníků, kde jeho stanovišť ubývá a je veden mezi ohroženými druhy; v zahradním jezírku patří naopak k nenáročným rostlinám mělké zóny.
Rostlina vyrůstá z plazivého oddenku, který se rozrůstá do stran a postupně tvoří volný trs. Listy vyrůstají v přízemní růžici, jsou dlouhé, úzké a v průřezu trojhranné, k bázi rozšířené a u dna zkroucené; tento tvar rostlinu odlišuje od kosatců a ostřic, se kterými se ve stejné zóně setkává. Délka listů dosahuje zhruba metru, přes zimu odumírají.
Květenství je hlavní ozdobou a v sortimentu vodních rostlin má nezaměnitelný tvar. Na bezlistém, vzpřímeném a tuhém stvolu, který přerůstá listy, sedí nepravý okolík složený z dvaceti až třiceti dlouze stopkatých květů. Jednotlivé květy jsou šesticípé, dva až tři centimetry široké, světle růžové s tmavšími žilkami a s nachovými tyčinkami; rozkvétají postupně, takže okolík zůstává barevný několik týdnů.
Kvetení připadá na červen až srpen, tedy na období, kdy má většina rostlin břehové zóny odkvetlou. To je praktický důvod, proč se šmel do výsadeb zařazuje: prodlužuje sled kvetení u vody do druhé poloviny léta. Po odkvětu dozrávají měchýřky se semeny, uschlé okolíky se dají použít do suchých vazeb.
Stanoviště vyžaduje slunné, snese i lehký polostín, kde ale kvete slaběji. Rostlina roste v mělké vodě do hloubky zhruba dvaceti pěti centimetrů nad kořeny, stejně dobře v trvale promáčené břehové půdě bez vodního sloupce. Snáší kolísání hladiny včetně letního poklesu, což odpovídá jejímu přirozenému stanovišti na říčních březích.
Substrát má být živné bahno nebo těžší jílovitohlinitá zemina. Reakci půdy snáší v širokém rozmezí od kyselé po zásaditou. Na chudém a písčitém podkladu roste, ale kvete slabě.
Sezonní průběh začíná pozdním rašením v květnu, vrcholí kvetením v červenci a srpnu a končí odumřením nadzemní části na podzim. Oddenek přezimuje pod hladinou nebo v promrzlém bahně; mrazuvzdornost je vysoká a rostlina nepotřebuje žádnou zimní ochranu.
Expanzivnost je mírná. Oddenek se rozrůstá pomaleji než u orobinců a rákosu a trs zůstává řadu let v obrysu; v malém jezírku se přesto vyplatí výsadba do koše, aby se dala rostlina snadno přemístit a rozdělit. Množení je snadné dělením oddenku nebo odebráním pacibulek, které se tvoří na jeho koncích.
Kvetení u mladých rostlin často chybí. Šmel nasazuje květ až po několika letech, kdy má oddenek dostatečnou zásobu; první sezona po výsadbě proto bývá jen listová a není to známka špatných podmínek.
V zahradě se používá do mělké břehové zóny jezírek a koupacích biotopů, do kořenových čistíren, k obsazení přechodu mezi vodou a záhonem a do nádobových jezírek. Kombinuje se s kosatci, vachtou a ostřicemi, které kvetou dříve; jeho vysoký okolík tvoří nad nižšími sousedy samostatné patro.
Ve výsadbě je vhodné počítat s tím, že rostlina je v jarním jezírku dlouho neviditelná. Raší pozdě a ještě v polovině května bývá po ní jen stopa, takže se snadno poškodí při jarním úklidu jezírka. Označení místa výsadby tomu předejde.
Nároky na živiny jsou vyšší než u většiny rostlin mělčiny. V koši se přihnojuje zásobní tabletou zapíchnutou do substrátu; hnojivo rozpuštěné ve vodě se u jezírek nepoužívá, protože podpoří rozvoj řas dřív než růst rostliny.
Rodové jméno Butomus je složeno z řeckých slov pro skot a řezat a odkazuje na ostré okraje listů, které pasoucímu se dobytku poraňovaly tlamu; české jméno šmel je staré lidové pojmenování. Rod je jediný ve své čeledi a nemá blízké příbuzné, což z něj dělá botanicky pozoruhodnou rostlinu. Oddenek obsahuje škrob a v severských a východoevropských oblastech se v dobách nouze sušil a mlel na mouku. Přirozený areál pokrývá Evropu a mírnou Asii; do Severní Ameriky byl druh zavlečen a chová se tam jako invazní, zatímco ve střední Evropě s regulacemi řek ustupuje.