Slivoň švestka 'Stanley' (Prunus domestica 'Stanley') je pozdní pološvestka ze Spojených států, kříženec odrůd Agen a Grand Duke. Mladý strom roste středně bujně, později se zklidní a vytvoří kulovitou až mírně rozložitou korunu střední velikosti, obvykle tři až čtyři metry vysokou a stejně širokou.
Plody jsou velké, podlouhle vejčité, k oběma koncům mírně zúžené a mezi sebou nápadně vyrovnané. Pevnou fialovomodrou slupku pokrývá světle modré ojínění. Zlatožlutá dužnina je pevná, šťavnatá a sladká s lehkou kyselinkou. Od pecky se odděluje dobře, ne však vždy úplně čistě, a právě proto se 'Stanley' počítá k pološvestkám, ne k pravým švestkám.
Zraje od konce srpna do poloviny září, a to postupně, takže se sklízí ve dvou až třech termínech. Je samosprašná a úrodu dá i jediný strom; jiná slivoň poblíž však násadu ještě zvýší. Plodit začíná brzy, ve třetím až čtvrtém roce po výsadbě, a dál plodí pravidelně a bohatě. V letech s velkou násadou plody drobní, proto se tehdy probírají.
Na stanovišti potřebuje slunce, proudění vzduchu a ochranu před pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje hlubší, výživná, humózní a propustná půda s dostatkem vápníku a neutrální až mírně zásaditou reakcí. Těžší půdu snese, zamokření ne. V suchém létě je třeba zalévat v době, kdy plody nabírají objem, jinak zůstanou malé. Na jaře před rašením prospěje dávka dusíku, na podzim draslík. Řez se dělá v létě po sklizni, protože se rány u slivoní zacelí rychleji.
Velikost stromu ovlivní podnož. Na semenáči myrobalánu roste strom vyšší a bujnější, na slaběji rostoucí St. Julien A zůstane menší a začne plodit dřív, což se v zahradě hodí víc. Mrazuvzdornost je dobrá a květy dobře snášejí i pozdní jarní mrazíky. Tolerance k viru šarky je hlavním důvodem, proč se odrůda ve střední Evropě tak rozšířila.
Plody se jedí čerstvé a zpracovávají se na povidla, kompoty, marmelády, koláče i knedlíky. Dobře se suší, protože si zachovají tvar a mají vysoký podíl cukru, a používají se také na destiláty. Na zahradě se 'Stanley' sází jako samostatný strom, do stromořadí podél cesty i do smíšených výsadeb a díky samosprašnosti se uplatní i na malém pozemku, kam se druhá odrůda nevejde.
Odrůda vznikla ve šlechtitelské stanici Cornellovy univerzity v Genevě ve státě New York a do pěstování byla uvedena v roce 1926. Vyšlechtil ji Richard Wellington křížením francouzské sušárenské odrůdy Agen s anglickou odrůdou Grand Duke. Během dvacátého století se rozšířila po celé Evropě, kde pěstitele získala samosprašností, brzkou plodností a tolerancí k šarce. V Rumunsku a Srbsku dodnes patří k nejpěstovanějším odrůdám.