Slivoň švestka 'Gabrovská' (Prunus domestica 'Gabrovská') je pozdní pravá švestka z Bulharska. Do středoevropských sadů se dostala jako náhrada za domácí švestku, kterou ničil virus šarky, a právě tolerance k šarce je její hlavní předností dodnes.
Strom roste středně silně, korunu má vzpřímenou až mírně rozložitou a plodit začíná poměrně brzy. Úrody jsou vysoké a pravidelné.
Plody jsou větší než u domácí švestky, elipsoidní, tmavě modrofialové a pokryté silnou vrstvou ojínění. Pevná slupka pomáhá při převozu i tehdy, když plody zůstanou na stromě déle. Sklizené vydrží několik dní. Dužnina je nažloutlá, pevná, šťavnatá, navinule sladká a mírně aromatická a pecka se od ní dobře odděluje. Aromatem staré krajové švestky nedohoní, mezi odrůdami tolerantními k šarce ale patří chuťově k vyrovnaným.
Zraje od poslední srpnové dekády do první poloviny září, zhruba spolu se 'Stanley'. Plody nedozrávají najednou, sklizeň je proto lepší rozdělit na dva termíny. 'Gabrovská' je částečně samosprašná a úrodu nasadí i osamocená; vyrovnanější a vyšší výnos ale dá, když v dosahu kvete jiná slivoň, nejčastěji právě 'Stanley'.
Tolerance k šarce znamená, že nakažený strom nemá na plodech výrazné příznaky a zůstává výnosný i tam, kde citlivé odrůdy dlouho nevydrží. Nejde o odolnost: virus strom napadnout může a šíří se dál, hospodářská škoda je ale malá.
Vyhovuje jí slunné místo s hlubší a dostatečně vlhkou půdou a snese i chladnější polohy. Na myrobalánu vyroste vzrostlý strom pro volnou výsadbu, na podnožích typu St. Julien nebo Wavit zůstane koruna kompaktnější a sklízet se dá ze země. Pozdní švestky ohrožuje v deštivém podzimu moniliová hniloba; prosvětlení koruny po sklizni toto riziko snižuje.
Uplatnění je široké: čerstvá spotřeba, povidla, marmelády, kompoty, sušení, koláče i knedlíky. Pevná dužnina a snadno oddělitelná pecka se nejvíc ocení při zavařování a sušení, plody při nich drží tvar. Na pálenku se hodí také, cukernatostí ale zaostává za odrůdami pěstovanými přímo k pálení.
Pro oblasti, kde se domácí švestku kvůli šarce udržet nedaří, je 'Gabrovská' rozumnou volbou: přináší pozdní sklizeň velkých plodů, snadno oddělitelnou pecku a spolehlivý výnos. Kdo hledá hlavně aroma, sáhne spíš po staré krajové švestce, ovšem jen tam, kde šarka nehrozí.
Odrůda pochází z Bulharska, z okolí Drjanova v oblasti Gabrova, a vznikla křížením odrůd 'Kjustendilská' a 'Montfortská'. Gabrovo, město v centrálním Bulharsku na severním úpatí Staré planiny, je historickým střediskem tamního ovocnářství. Do střední Evropy přišla v době, kdy se v Československu i v okolních zemích hledaly náhrady za domácí švestku ničenou šarkou. V Bulharsku patří k tradičním pozdním odrůdám pro sušení a zpracování.