Slivoň švestka 'Domácí velkoplodá' (Prunus domestica 'Domácí velkoplodá') je velkoplodý výběr pravé domácí švestky, odrůdy, která po staletí určovala, jak má švestka chutnat. Každá nová odrůda se poměřuje právě s ní a v tradičním zpracování si drží první místo.
Plody jsou středně velké a úzce elipsovité. Slupka je fialová až tmavě červenomodrá, ojíněná a místy rzivá. Pevná zlatožlutá dužnina je středně šťavnatá, aromatická a sladká a pecka se z ní uvolní úplně čistě. Spojení pevnosti, cukru, vůně a čisté pecky je přesně to, co potřebují povidla, knedlíky, koláče, sušení i slivovice.
Zraje velmi pozdě, ve druhé polovině září, a plody dobře drží na stromě. Plnou chuť mají až po úplném vyzrání, kdy se slupka u stopky mírně svraští. Na povidla a pálení se nechávají viset co nejdéle. Tradičně se povidla vařila až z říjnové sklizně, kdy plody lehce zavadly a šťáva zhoustla; z takového ovoce vznikala hustá povidla bez jediné lžíce přidaného cukru.
Odrůda je samosprašná, takže zaplodí i jako jediný strom. Plodit začíná brzy, úrody jsou velmi vysoké a při dobré péči pravidelné. Strom roste středně bujně a dožívá se vysokého věku; staré domácí švestky dodnes lemují cesty po celé zemi. Po sklizni se koruna prosvětlí, aby zůstala vzdušná, a strom pak plodí po desítky let. Na švestku se plody dobře skladují a výborně se suší.
Slabým místem je nízká tolerance k šarce švestek, viróze, která ve 20. století zdecimovala právě staré švestkové odrůdy. V místech se silným výskytem šarky je proto rozumné zvážit odrůdu k šarce tolerantní. Jinde rozhoduje zdravý certifikovaný sadební materiál a strom udržovaný v dobré kondici.
Patří do teplých a středních poloh, mrazuvzdornost dřeva je střední. Obvykle se roubuje na myrobalán nebo na výběrové švestkové podnože. Vyžaduje výživnou půdu, kterou je dobré udržovat kompostem nebo hnojem; na chudém stanovišti zůstávají plody drobné. Zálivku potřebuje v roce výsadby a v suchu v době, kdy plody rostou.
Kde má švestka zdravé a vhodné místo, dostává se s 'Domácí velkoplodou' do zahrady originál: ovoce hluboce spjaté s českou kuchyní a strom, který při rozumné péči přežije generaci svého pěstitele.
Pravá domácí švestka roste ve střední Evropě od středověku; do českých zemí se podle tradice dostala z Balkánu a Podunají. 'Domácí velkoplodá' je velkoplodý výběr z této staré populace, ceněný proto, že k větším plodům zachovává původní chuť. Žádné jiné ovoce nesrostlo s českou kulturou tolik jako švestka: povidla, knedlíky, sušené švestky i slivovice patří ke kulinárnímu dědictví a švestková stromořadí bývala samozřejmou součástí krajiny.