Slivoň švestka 'Čačanská lepotica' (Prunus domestica 'Čačanská lepotica') je srbská pološvestka vyšlechtěná ve výzkumném ústavu v Čačaku křížením odrůd 'Wangenheimova' × 'Požegača'. Ze všech čačanských odrůd se ve střední Evropě rozšířila nejvíce – a důvody jsou ryze praktické: samosprašnost, velmi raný nástup plodnosti a úroda, na kterou je spolehnutí rok co rok.
Plody jsou podlouhlé a velké, až 43 gramů. Slupka je modrá s ojíněním, dužnina zelenožlutá, šťavnatá, v teplých polohách velmi dobré chuti, a od pecky se odděluje výborně – vlastnost zděděná po Wangenheimově, kterou ocení každá kuchyně. Využití je univerzální: přímý konzum, koláče, knedlíky, kompoty i povidla z plně vyzrálých plodů.
Sklizeň připadá na přelom července a srpna, zhruba týden před odrůdou 'Stanley'. Raná sklizeň v hlavní prázdninové sezóně je jedna z předností – čerstvé švestky přicházejí v době dovolených a grilovaček, kdy po nich sáhne každý.
Odrůda je samosprašná a sama je dobrým opylovačem; v sousedství další odrůdy, například 'Stanley', se výnos ještě zvýší. Plodnost nastupuje velmi brzy po výsadbě, je pravidelná a často velmi vysoká – při přetížení prospěje červnová probírka, jinak plody zůstanou drobnější.
Strom roste zpočátku bujně, později středně, a vyznačuje se vyšší odolností vůči zimním mrazům i pozdním jarním mrazíkům; k šarce je středně tolerantní, takže v běžných podmínkách plodí kvalitně i pod infekčním tlakem. Roubuje se na myrobalán, pro menší tvary na St. Julien.
Stanoviště vyhovuje slunné – v teplých polohách chuť plodů znatelně získává; půda středně těžká, propustná, přiměřeně vlhká. Péče je standardní: výchovný řez, každoroční prosvětlení po sklizni, kompost na podzim, zálivka při suchu.
Hnojení postačí běžné: kompost či vyzrálý hnůj na podzim, střídmý dusík na jaře a draselné přihnojení pro kvalitu plodů; přehnojené stromy bujní na úkor násady. Zálivka je podstatná v roce výsadby a poté při suchu v době nalévání plodů, kdy se rozhoduje o konečné velikosti. Plody na povidla a kvas se nechávají viset do plné zralosti, kdy cukernatost vrcholí; na koláče a knedlíky se češou o několik dní dříve, dokud dužnina pevně drží tvar a snadno se krájí.
Málokterá odrůda nabízí začínajícímu pěstiteli tolik jistoty najednou: krásné velké plody, žádné starosti s opylovačem a první úrodu často už rok dva po výsadbě. Proto se 'Čačanská lepotica' pravidelně objevuje na prvních místech doporučení pro nové výsadby.
Odrůda vznikla ve Výzkumném ústavu ovocnářském v srbském Čačaku, nejvýznamnějším šlechtitelském centru slivoní jihovýchodní Evropy, křížením německé 'Wangenheimovy' s balkánskou 'Požegačou' – tedy spojením středoevropské otužilosti s tradiční srbskou švestkovou chutí. Jméno Čačanská lepotica znamená „čačanská krasavice" a odkazuje na vzhled velkých modrých plodů. Čačanské odrůdy – lepotica, najbolja, rodna, raná – se od 60. let rozšířily po celé Evropě a staly se páteří obnovy švestkových sadů po epidemii šarky.