Slivoň 'Špendlík žlutý' (Prunus domestica 'Špendlík žlutý') je stará ovocná dřevina pěstovaná pro drobné, velmi sladké žluté plody. Vzrůstem i tvarem koruny se strom podobá švestce, plod je však úplně jiný: menší, podlouhle vejčitý, na obou koncích špičatý a čistě žlutý.
Plod měří 23 až 26 mm na délku a 20 až 22 mm na šířku a často roste po dvou. Slupka je bez skvrn, kryje ji šedavé ojínění a dobře se loupe. Dužina má voskově žlutou barvu, je mírně šťavnatá, velmi sladká a lehce vonná a chutí připomíná mirabelku. Ostře zašpičatělá pecka se od ní dobře odděluje, což zrychluje každé zpracování.
Sklizeň přichází od poloviny do konce srpna a plody jsou zralé k jídlu rovnou ze stromu. Plně vyzrálé dlouho nevydrží, proto se trhají průběžně a co se nesní hned, jde rovnou do zpracování. Hodí se na kompot, džem, mražení i pálení. Při pečení drží tvar a barvu, takže se dobře uplatní na koláči.
Strom roste středně silně. Pevné větve bez trnů směřují vzhůru a koruna zůstává spíš řídká, což usnadňuje sklizeň i průnik slunce k plodům. Plodit začíná brzy a úrody jsou bohaté. Kvete bíle, někdy s nazelenalým nádechem, středně brzy a výrazně dřív než švestka domácí, proto do mrazových poloh a údolí, kde se drží studený vzduch, patří s rozmyslem.
Mezi slivoněmi z nabídky je rozdíl jasný na první pohled. Proti modré 'Domácí velkoplodá' má plod drobný, žlutý a velmi sladký. Od 'Nancyská mirabelka' se liší protáhlým tvarem a ostrou peckou. Kdo hledá velký stolní plod, sáhne po švestce nebo renklódě, 'Špendlík žlutý' je volba pro sladké drobné ovoce na zpracování i na mlsání.
Klimaticky je velmi odolný a pěstovat ho lze až do nadmořské výšky 700 m, nejlépe však prospívá v sušších a teplejších polohách na slunci. Na půdu není náročný, vadí mu ale trvalé zamokření i extrémní sucho a pro dobrou násadu potřebuje dost vody. Kolem kmene může obrážet kořenovými výmladky, které je třeba včas odstraňovat, jinak se strom rozrůstá v houští.
Vedle běžného stromu na zahradě se hodí do volně rostoucího živého plotu nebo do menšího sadu.