Slivoň pološvestka 'Hanita' (Prunus domestica 'Hanita') je středně raná samosprašná odrůda z Německa a jedna z nejrozšířenějších moderních slivoní ve střední Evropě. Jako pološvestka stojí mezi pravou švestkou a slívou: oválným tvarem plodu se blíží švestce, dužnina je ale šťavnatější.
Mladý strom roste bujně; jakmile začne plodit, růst se výrazně zklidní a koruna zůstane středně velká a přehledná. Plodit začíná brzy po výsadbě a úrody jsou pravidelné. Pro pěstitele je podstatné, že nasazuje i na jednoletém dřevě. Úroda tedy nevisí jen na starších plodonoších a po silnějším řezu strom násadu rychle obnoví.
Plody jsou střední až velké, zhruba 30 až 40 g, oválné, tmavě modrofialové s výrazným ojíněním. Zlatožlutá dužnina je pevná, šťavnatá a aromatická, sladká s vyváženou kyselinkou, a od pecky se odděluje dobře. Mezi odrůdami tolerantními k šarce, u nichž bývá kvalita dužniny kompromisem, patří chutí k nejlépe hodnoceným.
Zraje od druhé poloviny srpna do září. Plody nedozrávají najednou, a tak se sklízí na dvakrát až třikrát; v zahradě to znamená čerstvé švestky po delší dobu. Díky samosprašnosti nese úrodu i strom, který v zahradě stojí sám, bez hledání opylovače. Násada bývá spolehlivá i tam, kde v okolí žádná jiná slivoň nekvete.
Tolerance k šarce v praxi znamená, že virus strom napadnout může, plody ale nemají výrazné příznaky a zůstávají plně použitelné. Prosvětlovací řez po sklizni drží korunu vzdušnou a omezuje moniliovou hnilobu.
Daří se jí na slunci v propustné, přiměřeně vlhké půdě. Na typ půdy není náročná a obstojí i v chladnějších polohách. O velikosti stromu rozhoduje podnož: na myrobalánu vyroste větší strom, na slaběji rostoucích podnožích, jako je St. Julien A nebo Wavit, zůstane koruna nižší a plody se otrhají ze země.
Hodí se k jídlu za čerstva i ke zpracování. Pevná dužnina drží tvar v kompotech a na koláčích a dobře oddělitelná pecka usnadní sušení, povidla i mražení. Proti pravým švestkám je šťavnatější, takže při sušení dá menší výtěžek, zato v marmeládě a moštu vynikne.
'Hanita' spojuje samosprašnost, brzkou a pravidelnou plodnost, dobrou chuť a toleranci k šarce. Kde má na zahradě stát jediná slivoň, patří k nejbezpečnějším volbám.
Hanita vznikla v Německu na šlechtitelském pracovišti v Hohenheimu u Stuttgartu, které se od druhé poloviny dvacátého století soustavně věnuje slivoním odolným k viru šarky. Jejími rodiči jsou odrůdy 'President' a 'Auerbacher'. Ze stejného programu pocházejí také 'Hanka', 'Haganta' a 'Katinka'. Do českých školek se Hanita dostala v devadesátých letech a rychle se rozšířila, protože spojila samosprašnost, ranou plodnost a dobrou chuť s tolerancí k šarce, což tehdejší sortiment postrádal.