Skřípinec Tabernaemontanův 'Zebrinus' (Schoenoplectus tabernaemontani 'Zebrinus') je vodní a pobřežní trvalka z čeledi šáchorovitých, kterou v jezírku nelze splést s žádnou jinou rostlinou. Vzpřímená, válcovitá a dutá stébla bez listových čepelí jsou zelená a v pravidelných odstupech je přepásávají krémově bílé příčné proužky zhruba centimetr široké.
Právě směr pruhů ho odlišuje od obou skřípinců jezerních v nabídce. Planý skřípinec jezerní má stébla jednolitě tmavě zelená a dorůstá 1 až 1,5 m nad hladinu. 'Albescens' nese bílé pruhy podélně po celé délce stébla, takže z dálky působí bělavě. 'Zebrinus' má kresbu napříč a zůstává zelený s bílými kroužky; je navíc nižší a do menšího jezírka se vejde snáz.
Dorůstá 60 až 100 cm a trs se pozvolna rozšiřuje oddenky. Stébla rostou vzpřímeně a hustá skupina tvoří svislý akcent. Nová stébla vyrážejí na jaře a kresba se během léta zvýrazňuje: zelená tmavne a krémová na slunci jasněji svítí. Od června do srpna se pod vrcholem stébla objeví drobné hnědé klásky v malých svazečcích; jsou jen doplňkem.
Patří do mělké vody na okraji jezírka. Sází se tak, aby nad kořenovým balem bylo nejvýš 20 cm vody, roste ale i v trvale mokré bažinné půdě. Nejlépe se mu daří v živném jílovitém nebo hlinitém substrátu, na reakci půdy nezáleží. Plné slunce zajistí nejostřejší kresbu, v polostínu roste také, proužky jsou tam ale méně kontrastní.
Je mrazuvzdorný a zimuje venku; oddenek v bahně pod hladinou ochranu nepotřebuje. Stébla mohou přes zimu stát a seřezávají se v předjaří asi 10 cm nad zemí nebo nad hladinou, než vyraší nová. Choroby a škůdci ho prakticky nenapadají. Plné velikosti a hustoty trsu dosáhne za dva až pět let.
V malém jezírku nebo v nádobě je dobré oddenky každý rok zkrátit, případně rostlinu pěstovat v koši, aby nepřerostla sousedy. Hodí se k okraji jezírek, do mělké zóny koupacích biotopů, do minijezírka v nádobě na terase i do bažinného záhonu. Pruhovaná stébla dobře vyniknou před tmavou vodní hladinou nebo vedle plochých listů leknínů a stulíků.
Druhové jméno nese skřípinec po německém lékaři a botanikovi Jakobu Theodorovi z Bergzabernu (asi 1522–1590), který se latinsky podepisoval Tabernaemontanus a sepsal rozsáhlý herbář. Planý druh roste v Evropě na březích rybníků a v mokřinách, často i na slaných a brakických místech. Kultivarové jméno 'Zebrinus' odkazuje na pruhovanou kresbu připomínající zebru. V zahradnictvích se rostlina dlouho prodávala pod staršími jmény Scirpus zebrinus nebo Scirpus tabernaemontani 'Zebrinus'.