Skřípinec jezerní 'Albescens' (Schoenoplectus lacustris 'Albescens') je mohutná vodní a pobřežní trvalka z čeledi šáchorovitých, vypěstovaná jako variegátní forma planě rostoucího evropského skřípince. Od typického druhu se odlišuje podélně bíle a zeleně pruhovanými stébly, zatímco listy jsou u tohoto rodu zredukované na krátké pochvy při bázi lodyhy a samotná fotosyntéza probíhá právě v zeleném pletivu stonku. Rod Schoenoplectus zahrnuje řadu podobných druhů rozšířených po celém světě podél stojatých i mírně proudících vod, skřípinec jezerní mezi nimi patří k nejstatnějším a v přírodě dorůstá i přes dva metry výšky.
Stébla jsou kulatá, dutá, vzpřímená, na povrchu hladká a lesklá. Pruhy probíhají po celé délce lodyhy nepravidelně široké, s bílým podílem, který se mění podle intenzity světla a stáří výhonu – mladé výhony bývají výrazněji bílé, starší přecházejí do vyváženějšího poměru bílé a zelené. Ve slunném postavení pruhy prosvětlují a stébla získávají charakteristický, téměř průsvitný lesk, který je hlavním okrasným znakem odrůdy.
Květenství vyrůstá z boku stébla těsně pod jeho vrcholem, jde o hnědavé, drobné klásky uspořádané do řídkého okolíku, které se objevují od června do září. Okrasná hodnota květenství je oproti kresbě stébel druhotná a v zahradní praxi bývá spíše doplňkem než hlavním důvodem výsadby. Po odkvětu se z klásků vyvíjejí drobné nažky, které v zahradní kultuře nemají praktický význam; rostlina se běžně množí dělením trsu na jaře, kdy je snadné oddělit část oddenku se zdravými výhony.
Rostlina roste ze silného, plazivého oddenku uloženého v bahnitém dně a vytváří hustý, postupně se rozšiřující trs vzpřímených stébel. Vegetační cyklus začíná zjara novým výhonem ze středu trsu, přes léto stébla dorůstají plné výšky a kvetou, na podzim postupně žloutnou a odumírají až po první silnější mrazy; oddenek v bahně pod hladinou přežívá zimu bez ochrany.
Stanovištěm je mělká voda na okraji jezírka nebo nádrže na plném slunci, kde variegace vynikne nejvýrazněji; v částečném stínu stébla zůstávají zelenější a kresba je méně kontrastní. Substrát má být těžký, jílovitý nebo bahnitý, hladina vody se má pohybovat od úrovně terénu do hloubky přibližně dvaceti centimetrů nad kořenovým balem. Skřípinec snáší široké rozpětí pH od mírně kyselého po zásadité a je plně mrazuvzdorný, pokud oddenek zůstává pod hladinou nezamrzající vody. Krátkodobé kolísání hladiny, běžné u přírodních i okrasných jezírek během roku, rostlina bez potíží snáší, pokud substrát v suchších obdobích nepromrzá do sucha.
Vzrůstem jde o statnou rostlinu dosahující jednoho až necelých dvou metrů výšky; planě rostoucí druh tvoří v přírodě rozsáhlé rákosinové porosty šířící se oddenky, variegátní forma roste pomaleji a méně agresivně, přesto se pro pěstování v okrasném jezírku doporučuje koš s pevnými stěnami, který šíření oddenků omezí na vymezenou plochu. Tempo přírůstku je v teplých letních měsících výrazné a hustota trsu se rok od roku zvyšuje, dokud koš nezačne substrát omezovat.
V zahradě se 'Albescens' uplatní jako vertikální akcent na okraji vodní plochy, kde jeho pruhovaná stébla kontrastují s plošnými listy leknínů i s nízkým porostem mokřadních trvalek. Díky husté kořenové soustavě se využívá také v systémech přírodního čištění jezírek, kde napomáhá zadržování živin z vody. V zimním období, kdy odumřelá stébla zůstávají krátce stát nad hladinou, dodává výsadbě zajímavou strukturu i mimo vegetační sezonu.
Skřípinec jezerní je původní evropský druh rostoucí od pravěku podél řek, jezer a rybníků po celém kontinentu; jeho duté lodyhy se odedávna využívaly k pletení rohoží, košů a sedáků, odtud i široce rozšířený anglický název bulrush. Variegátní forma 'Albescens' je zahradní selekce planě rostoucího druhu, vybraná pro nápadné bíle pruhované lodyhy; přívlastek albescens je odvozen z latinského albus (bílý) a označuje bělání nebo bledost. V zahradnické nabídce se objevuje pod tímto jménem již řadu desetiletí jako jedna z mála výrazně variegátních trávovitých rostlin pro vodní zahradu.