Skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris) je vytrvalá vodní bylina z čeledi šáchorovitých, v české přírodě běžná na březích rybníků, mrtvých ramen a mělkých jezer. Ve starší literatuře a v části obchodní nabídky se objevuje pod dřívějším jménem Scirpus lacustris.
Stavba rostliny je nezvyklá a určuje způsob, jakým se v zahradě používá. Nadzemní část tvoří svazek vzpřímených, tmavě zelených, hladkých a v průřezu kruhových stébel bez listové čepele; listy jsou redukované na pochvy u báze. Výsledkem je čistá svislá struktura bez horizontálních prvků, která se v zahradním jezírku uplatní jako protiváha k plovoucím listům leknínů.
Stébla dorůstají zhruba jednoho až jednoho a půl metru nad hladinou, ve vodním prostředí s hlubší vodou i více. Jsou dužnatá, uvnitř vyplněná pružnou dření a při ohnutí se nelámou, ale pruží; této vlastnosti se využívalo při pletení rohoží a košíků.
Květenství se objevuje od července do srpna. Jde o rozvolněné vrcholičnaté seskupení hnědých klásků, které vyrůstá nedaleko vrcholu stébla; nad ním pokračuje listenec, takže květenství působí, jako by vyrůstalo z boku. Ozdobná hodnota je nízká, hlavní přínos rostliny je strukturní a funkční.
Stanoviště vyhovuje slunné i mírně polostinné. Rostlina roste v mělké i hlubší vodě; obvyklá hloubka výsadby v zahradním jezírku je dvacet až čtyřicet centimetrů nad kořeny, v přirozených podmínkách snese i podstatně více. Snáší kolísání hladiny i dočasné obnažení dna.
Substrát má být živné bahno, hlína nebo štěrk s dostatkem organické hmoty. Reakci snáší v širokém rozmezí. Nároky na živiny jsou vyšší a právě to souvisí s hlavním praktickým využitím: skřípinec odebírá z vody značné množství dusíku a fosforu a patří mezi nejúčinnější rostliny pro rostlinné filtry a kořenové čistírny. V jezírku tak přímo omezuje množství živin, které by jinak podpořily rozvoj řas.
Expanzivnost je vysoká. Plazivý oddenek se rozrůstá do stran rychle a v mělké zóně dokáže během několika sezon obsadit celý dostupný prostor. V malém jezírku je proto výsadba do koše s netkanou textilií nutná, nikoli volitelná; ve velkých nádržích a biotopech se naopak této schopnosti využívá k rychlému zapojení břehu.
Mrazuvzdornost je vysoká, oddenek přezimuje pod hladinou nebo v promrzlém bahně bez ochrany. Nadzemní stébla na podzim zasychají, zůstávají vzpřímená a tvoří zimní siluetu; odstraňují se až v předjaří.
Sezonní průběh začíná rašením v dubnu a květnu, hlavní přírůstek přichází v červnu, kvetení v červenci a srpnu, zasychání v říjnu. Ve druhém a dalších letech je porost výrazně hustší než v roce výsadby.
Množení je snadné dělením oddenku v předjaří nebo na začátku léta. Odebraná část se dvěma až třemi stébly zakoření během několika týdnů.
V zahradě se používá do mělké a středně hluboké zóny jezírek a koupacích biotopů, do rostlinných filtrů a kořenových čistíren, ke zpevnění břehu a jako vertikální strukturní prvek. Kombinuje se s kosatci, šmelem a vachtou, které kvetou nápadněji; sám poskytuje strukturu a čisticí funkci. Suchá stébla se používají do vazeb.
Rodové jméno Schoenoplectus je složeno z řeckých slov pro sítinu a pletený a odkazuje přímo na tradiční využití stébel: sušená a rozřezaná se používala na pletení rohoží, sedáků židlí, košíků a na těsnění sudů, protože dřeň nabobtná a spáru utěsní. V českých zemích se skřípinec sklízel na rákosí a doškové účely spolu s rákosem obecným. Druh je součástí přirozených rákosin, které tvoří přechod mezi vodou a souší a mají zásadní význam pro hnízdění ptáků; v regulované krajině jich ubylo a jejich obnova při revitalizacích vodních toků je jedním z důvodů, proč se rostlina dnes množí i školkařsky.