Skimie japonská 'Rubesta Giant Pink' (Skimmia japonica 'Rubesta Giant Pink') je stálezelený keř z čeledi routovitých, vedený pod kultivarovým jménem 'Moerings 4' a prodávaný jako součást série Rubesta. Vyšlechtil ji nizozemský školkař Adrianus Jozeph Moerings a od roku 2013 je chráněna evropskými odrůdovými právy. Rodová zvláštnost skimií je dvoudomost: každá rostlina je buď samčí, nebo samičí. Tato odrůda je samčí, plody tedy nenasazuje a její okrasná hodnota leží celá v poupatech, květu a olistění; zároveň slouží jako opylovač pro samičí odrůdy, které bez samčího keře v okolí červené bobule nevytvoří.
Keř roste kompaktně a pravidelně, s hustým olistěním po celé výšce. Údaje školek se liší podle stáří výpěstku a podmínek: nejčastěji se uvádí půl metru až osmdesát centimetrů na výšku i šířku, sortimentní zahrady vedou u starších a volněji rostoucích rostlin až metr a půl. Listy jsou kožovité, obvejčité, pět až deset centimetrů dlouhé, lesklé, sytě tmavě zelené, po rozemnutí aromatické a na keři vydrží několik let.
Hlavní znak odrůdy je velikost poupat. Na koncích výhonů se zakládají nápadně mohutné laty pevných kulovitých poupat, které se od konce léta postupně zbarvují růžově; v chladném počasí barva tmavne do fuchsiových tónů, takže nejsytější je právě uprostřed zimy. Poupata drží na keři beze změny několik měsíců a přečkají i mráz a sníh. Na přelomu března a dubna se rozevřou do drobných krémově bílých kvítků s výraznou vůní, které lákají první opylovače. Po odkvětu keř přechází do klidné zelené fáze a v průběhu léta si zakládá poupata na další sezonu, takže bezvýrazné období trvá jen několik týdnů.
Stanoviště potřebuje polostinné až stinné, ideálně chráněné před přímým poledním sluncem i před zimním sluncem v kombinaci s mrazivým větrem — kombinace zmrzlé půdy a osvitu vysušuje stálezelené listy. Půda má být kyselá, rašelinná a humózní, stejnoměrně vlhká, ale dobře propustná. Na vápnitých a zásaditých půdách listy světlají a žloutnou mezi žilkami, protože rostlina hůř přijímá železo a hořčík; v takových podmínkách je jistější pěstování v nádobě s kyselým substrátem a zálivka dešťovou vodou. Kořeny jsou mělké a citlivé na vyschnutí i na zamokření, proto se plocha kolem keře mulčuje a nekypří.
Vzrůst je pomalý a konečná velikost malá, což z odrůdy dělá keř vhodný i do menších zahrad. Přírůstky jsou krátké a habitus zůstává hustý sám od sebe, takže pravidelný řez není potřeba; keř se jen podle potřeby prosvětluje po odkvětu. Uváděná mrazuvzdornost sahá k zóně 5, tedy zhruba k minus devětadvaceti stupňům, přesto o úspěchu rozhoduje spíš chráněná poloha než samotné teplotní minimum. Celá rostlina je jedovatá.
Použití je dané dobou, kdy je keř nejzajímavější. Skimie se sázejí do stinných partií u domu, k severním stěnám, pod vzrostlé stromy, k okrajům chodníků a hlavně do nádob u vstupu, kde růžová poupata působí v období bez květů. Kombinuje se s vřesy a vřesovci, kapradinami, břečťanem, funkiemi a cibulovinami, které vykvetou dřív, než se skimie rozvine. V zimních výsadbách nádob patří k nejčastěji používaným stálezeleným keřům a ve smíšených skupinách se sází společně se samičími odrůdami, jimž zajistí opylení. Pro jednu samičí skupinu stačí jeden samčí keř v dosahu několika metrů. Poupata se dají využít i k řezu do zimních vazeb, kde vydrží týdny bez ztráty barvy.
Skimmia japonica pochází z Japonska, Číny a jihovýchodní Asie, kde roste v podrostu horských lesů — tomu odpovídá její záliba ve stínu, vlhkém vzduchu a kyselé lesní půdě. Do evropských zahrad se dostala v devatenáctém století a její obliba prudce vzrostla až s rozmachem podzimních a zimních výsadeb v nádobách, kde se cení právě dlouhá fáze barevných poupat. Nizozemské školkařství proto zaměřilo šlechtění na velikost a barvu poupat samčích rostlin. Série Rubesta z dílny Adrianuse Moeringse je jedním z výsledků tohoto směru a přívlastek Giant Pink v obchodním jméně odkazuje k neobvykle velkým latám růžových poupat.