Zákula japonská 'Golden Guinea' (Kerria japonica 'Golden Guinea') je opadavý keř s prutovitými, obloukovitě převislými výhony, který na jaře rozkvétá záplavou zlatožlutých květů. Odrůda vyniká mezi zákulami velikostí květu – jednoduché, pětiplátečné květy dosahují průměru až pěti centimetrů a patří k největším, jaké tento rod nabízí. Tvarem připomínají drobné šípkové růže, s nimiž je zákula ostatně příbuzná, a právě jednoduchá stavba květu je odlišuje od nejrozšířenější plnokvěté odrůdy 'Pleniflora': 'Golden Guinea' působí přirozeněji a elegantněji a její otevřené květy se středem plným tyčinek jsou navíc přístupné včelám a dalším opylovačům.
Hlavní kvetení probíhá v dubnu a květnu a bývá velmi bohaté – květy lemují celé délky loňských výhonů, takže keř připomíná zlatý vodopád. Během léta se často objevuje slabší opakované kvetení na nových přírůstcích. Listy jsou svěže zelené, vejčitě zašpičatělé, s výrazným, jakoby prošívaným žilkováním a pilovitým okrajem; na podzim se barví do jasně žluté a keř tak zahradě věnuje ještě jedno barevné představení.
Významnou předností zákuly jsou výhony, které zůstávají sytě zelené i po opadu listí, a to po celý rok. V zimní zahradě tak keř funguje jako živá barevná struktura – zelené pruty vynikají zvlášť na sněhu nebo proti tmavému pozadí jehličnanů či zdi. Keř dorůstá výšky kolem jednoho a půl až dvou metrů a postupně se rozrůstá do šířky kořenovými výmladky, čímž vytváří širší, hustou houštinu, která poskytuje úkryt ptákům i dalším drobným živočichům.
Zákula patří k nejméně náročným kvetoucím keřům, jaké lze do zahrady pořídit. Roste na slunci i v polostínu a kvete spolehlivě i ve světlém stínu, kde většina kvetoucích keřů selhává – právě tam je její žluté kvetení nejcennější, například pod korunami vzrostlých stromů nebo na severní straně budov. Na přímém ostrém slunci mohou květy rychleji vybledávat, lehký polostín jim proto svědčí. Půdu snese běžnou zahradní, propustnou, nevyžaduje zvláštní živnost ani vláhu a po zakořenění zvládá i sušší období. Mrazuvzdornost je vysoká; v tuhých zimách mohou konce výhonů namrznout, keř je však na jaře rychle nahradí bujným novým obrostem a kvetení tím netrpí.
V zahradě se uplatní ve volně rostoucích živých plotech a smíšených keřových skupinách, jako podrost vyšších stromů i jako solitéra na trávníku. Dobře zvládá městské prostředí, prach i stanoviště u zdí a plotů, kde jiné keře živoří. Kvetoucí větve vydrží dlouho ve váze a dají se řezat i v poupatech. Přirozený, mírně převislý habitus nejlépe vynikne bez tvarování – keř vyžaduje jen občasné prosvětlení nejstarších výhonů a jinak ho lze ponechat vlastnímu růstu.
Zajímavá je i schopnost zákuly prosperovat v kořenovém tlaku vzrostlých stromů, kde si poradí s nedostatkem světla i vláhy lépe než většina kvetoucích keřů. Netrpí chorobami ani škůdci a během sezóny nevyžaduje žádnou pozornost, patří proto k ideálním keřům pro bezúdržbové a veřejné výsadby, kde spolehlivě funguje po desítky let. Houstnoucí porost zároveň dobře stabilizuje mírné svahy.
Zákula je pojmenována po Williamu Kerrovi, skotském zahradníkovi, který ji na počátku 19. století poslal do Anglie z Kantonu jako jednu ze stovek čínských rostlin. Jméno odrůdy odkazuje na guineu, britskou zlatou minci – kulaté zlatožluté květy ji skutečně připomínají. V Japonsku a Číně je zákula tradiční rostlinou starých zahrad a v japonské poezii se její květ, jamabuki, objevuje jako symbol pozdního jara už více než tisíc let.