Skalník drobnolistý (Cotoneaster microphyllus) je nízký stálezelený keř z čeledi růžovitých a jeden z nejdrobnějších zástupců početného rodu skalníků. Pochází z Himálaje, kde porůstá skalnaté stráně a útesy, a horský původ mu dal vlastnosti oceňované v zahradách: pomalý hustý růst, nenáročnost a schopnost přimknout se k terénu, který porůstá jako živý koberec.
Lístky jsou nejmenší mezi běžně pěstovanými skalníky — eliptické, sotva centimetr dlouhé, tuhé a kožovité, na líci leskle tmavozelené, na rubu šedavě plstnaté. Sedí hustě na tuhých, obloukovitě rozložených větvích, takže keř působí kompaktně i zblízka. V květnu až červnu se po celé délce větviček otevírají drobné bílé pětičetné květy s růžovým nádechem; nejsou velké, ale bývá jich tolik, že polštář na pár týdnů zbělá, a včely je vyhledávají. Z květů se na podzim vyvíjejí kulovité, zářivě šarlatové malvičky o průměru kolem šesti milimetrů, které na keři vydrží hluboko do zimy a proti tmavému olistění výrazně svítí; pro ptáky jsou zimním zdrojem potravy. Lístky měří pět až osm milimetrů, tuhou strukturu si drží po celý rok a v mrazu se okraji stáčejí dolů. Větve jsou tenké, pevné a v mládí přitisklé k podkladu; teprve postupem let se konce zvedají a keř získává polštářovitou hlavu.
Sezónní proměna je u stálezeleného keře nenápadná, ale spolehlivá: jarní květ, letní sytá zeleň, podzimní a zimní plody, za silných mrazů bronzový nádech listů. V tuhých zimách může část olistění opadat, keř však z dřeva obráží. Mrazuvzdornost je pro podmínky Česka dostatečná, druh snáší zhruba −20 až −25 °C; přísadou opatrnosti je jen poloha s ostrými holomrazy a zimním sluncem, kde stálezelené listy trpí výsuškem.
Stanoviště snese slunné i polostinné, nejhustěji roste a nejbohatěji plodí na slunci. Na půdu je nenáročný — vyhovuje mu propustná, i kamenitá, vápenitá či chudší zem; po zakořenění dobře snáší sucho, trvalé zamokření mu naopak škodí. Roste pomalu, ročně přirůstá jen několik centimetrů, a právě proto drží tvar bez zásahů. Dorůstá padesáti až devadesáti centimetrů výšky a postupně se rozkládá do šířky jednoho a půl až dvou metrů; větve pokládané na zem místy kořenují a porost tak pozvolna houstne. Jako růžovitá dřevina je skalník hostitelem spály růžovitých, bakteriální choroby projevující se náhlým zčernáním výhonů a listů; podezřelé partie se vyřezávají hluboko do zdravého dřeva. Jinak jde o dřevinu prakticky bezproblémovou, dobře snášející prašné a suché městské prostředí.
V zahradě je skalník drobnolistý především strukturní půdopokryvná dřevina. Klasické uplatnění má ve skalkách a vřesovištích, na suchých zídkách a korunách opěrných zdí, přes které větve malebně přepadají a kopírují kámen. Osvědčuje se na svazích, kde zpevňuje půdu, v podsadbách vyšších dřevin, podél schodišť i v kombinaci s nízkými koniferami a travami. Snáší řez, takže jej lze udržovat v přesném obrysu nebo tvarovat; pomalý růst a drobné olistění z něj dělají i oblíbený materiál pro bonsaje a nádobové kompozice. Řez ovšem není nutný — postačí občasné odstranění poškozených větví po odkvětu. Pro celoroční efekt se dobře kombinuje s jarními cibulovinami, které prorůstají okrajem polštáře, a s nízkými pěnišníky na vřesovištních záhonech. Pro souvislý pokryv se sázejí zhruba dvě až tři rostliny na metr čtvereční a plocha se zapojí během tří až čtyř let. Tam, kde je potřeba stálezelená, bezúdržbová a mrazuvzdorná pokrývka kamenitého terénu, patří tento druh k osvědčeným řešením prověřeným více než stoletím pěstování v evropských zahradách.
Druh popsal v roce 1825 dánský botanik Nathaniel Wallich, správce botanické zahrady v Kalkatě, podle rostlin z Nepálu; do evropských zahrad se skalník drobnolistý dostal z Himálaje v první polovině 19. století a rychle zdomácněl ve viktoriánských skalkách. Přirozeně roste od Himálaje po jihozápadní Čínu na vápencových skalách ve výškách kolem dvou až čtyř tisíc metrů. Vědecké jméno Cotoneaster je odvozeno z latinského cotoneum (kdoule) a přípony -aster (podobný), tedy „kdouli podobný"; microphyllus znamená drobnolistý. Český název skalník přesně vystihuje stanoviště, na kterých rod v přírodě i v zahradách roste nejraději.