Skalník Dammerův 'Major' (Cotoneaster dammeri 'Major') je stálezelený plazivý keř z čeledi růžovitých, vybraný z planého druhu pro nadprůměrně velký list a pro silný, plošně se rozbíhající růst. Základní druh pochází z hor střední a jižní Číny, kde obsazuje skalní stěny, sutě a světlé okraje smíšených lesů — tedy stanoviště s tenkou vrstvou půdy, na nichž se udrží jen dřevina schopná kořenit z položených větví. Kultivarové jméno 'Major' odkazuje k velikosti listu, nikoli k výšce rostliny.
Habitus je nízký a rozkladitý, s hlavními větvemi rozbíhajícími se paprsčitě od kořenového krčku a jen mírně obloukovitě vystoupavými konci. Větve leží na zemi, v uzlinách zakořeňují a porost se tak sám rozšiřuje i zahušťuje. Listy jsou střídavé, kožovité, široce vejčité, patnáct až pětadvacet milimetrů dlouhé, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší a slabě plstnaté; proti drobnolistým skalníkům působí porost hrubší a plastičtější. Květy jsou bílé, drobné, pětičetné, s červenými prašníky a rozvíjejí se v květnu a červnu jednotlivě nebo po dvou.
Plodem je kulovitá korálově červená malvička o průměru šesti až osmi milimetrů. Dozrává v září a říjnu a na větvích vydrží zpravidla do prosince, kdy ji seberou ptáci; násada je hojná, ale zůstává za mimořádně plodnými kultivary typu 'Coral Beauty'. Listy jsou stálezelené a v zimě se přibarvují do vínově bronzových tónů, které se s jarním rašením ztrácejí. V ostrých zimách bez sněhové pokrývky část listů uschne a opadá, porost se ale během května doplní.
Stanoviště snáší od plného slunce po hlubší polostín a právě tolerance stínu je u tohoto kultivaru praktickou předností — pod korunami stromů a na severních expozicích drží zápoj tam, kde jiné půdokryvy prořídnou. Půda vyhovuje běžná zahradní, propustná, od kyselé po vápnitou; kultivar zvládá i utužené, štěrkovité a chudé substráty typické pro městskou zeleň. Trvalé zamokření nesnáší. Skalníky patří mezi hostitele bakteriální spály růžovitých, takže napadené výhony se odstraňují i s částí zdravého dřeva a nářadí se mezi řezy dezinfikuje.
Výška zůstává nízká, dvacet až třicet centimetrů, výjimečně do čtyřiceti; šířka jedné rostliny dosahuje po několika letech metru a půl až dvou metrů a bez omezení se rozrůstá dál. Roční přírůstek do šířky činí zhruba dvacet až čtyřicet centimetrů. Právě poměr mezi malou výškou a velkým záběrem dělá z kultivaru hospodárný půdokryv: tři až čtyři rostliny na metr čtvereční uzavřou plochu během dvou až tří sezon.
Zapojený porost sám potlačuje plevel, protože stálezelené olistění nepropouští k půdě světlo po celý rok. V prvních dvou sezonách po výsadbě to ještě neplatí a plocha se v té době udržuje čistá mechanicky; vytrvalé plevele s oddenky, které koberec jednou prorostou, se později odstraňují obtížně a bývají hlavním důvodem předčasného zmlazení celé plochy.
Řez snáší 'Major' dobře, obráží ze starého dřeva a jednou za pět až osm let se dá sesekat nízko nad zemí, aby se odstranila nahromaděná vrstva odumřelých větviček. V zahradě se používá na velké souvislé plochy: svahy a náspy, kde zakořeňující větve brání erozi, dělicí pásy u komunikací a parkovišť, podrost stromů, okolí zídek a schodišť. Mrazuvzdornost je vysoká, zhruba do minus pětadvaceti stupňů Celsia. Množení je snadné hřížením — položená a přitížená větev zakoření během jedné sezony.
Druhové jméno dammeri nese skalník po Carlu Lebrechtu Dammerovi (1860–1920), německém botanikovi Botanického muzea v Berlíně; druh popsal rakouský botanik Camillo Karl Schneider ze sběrů z čínských hor na počátku 20. století. V zahradách se prosadil díky kombinaci vlastností, která je u dřevin vzácná: stálezelené olistění, plazivý růst a schopnost zakořeňovat z položených větví. Kultivar 'Major' je starší evropská selekce vybraná pro nápadně velký list. Latinské major znamená větší a vztahuje se právě k listové čepeli — výškou patří tento kultivar naopak k nejnižším skalníkům v sortimentu.