Šípatka trojlistá 'Flore Plena' (Sagittaria trifolia 'Flore Plena') je vodní a bahenní trvalka z čeledi žabníkovitých, vyšlechtěná z asijské formy šípatky pro plně zdvojený bílý květ. Zatímco planě rostoucí šípatky nesou tři volné bílé plátky kolem žlutého středu, u 'Flore Plena' jsou tyčinky přeměněné v drobné okvětní plátky, takže květ působí hustě vyplněným, kulovitým dojmem podobným drobné pivoňce nebo plněné kamélii. V zahradnické nabídce bývá tatáž rostlina vedena i pod staršími jmény Sagittaria japonica nebo Sagittaria sagittifolia var. leucopetala, dnes uznávanými jako synonyma druhu Sagittaria trifolia.
Listy vyrůstají v přízemní růžici přímo z bahnitého substrátu a jsou nápadně šípovité, s dlouhým středním a dvěma bočními hroty, lesklé, sytě zelené, na dlouhých řapících vynášených nad hladinu. Tvar listu dal rodu i druhu jméno v mnoha jazycích, včetně latinského sagitta (šíp), a listová růžice zůstává okrasná po celou vegetační sezonu i mimo dobu květu.
Květenství vyrůstá na vzpřímených, nad listy vynášených stvolech s přeslenitě uspořádanými květy ve dvou až čtyřech patrech; ženské květy bývají v dolní části, plně zdvojené bílé květy s naznačeným zeleným středem se otevírají v horní části v červenci až srpnu. Protože jsou tyčinky přeměněny v plátky, rostlina po odkvětu nenasazuje semena a v zahradní kultuře se množí výhradně dělením trsu nebo oddělením podzemních hlíz.
Na podzim nadzemní listy odumírají a rostlina přezimuje jako podzemní hlíza uložená v bahně dna; zjara z ní vyrůstá nová růžice listů. Tento cyklus je typický pro celý rod a umožňuje šípatce přežívat i v oblastech s mrazivými zimami, pokud hlízy neprovanou a zůstávají pod hladinou nezamrzající vody.
Stanovištěm je mělká voda na slunném až lehce polostinném místě, ideálně v koších s těžkým jílovitým nebo rašelinným substrátem, které zabrání nekontrolovanému šíření hlíz po celé ploše nádrže. Hloubka vody nad korunou rostliny by měla činit přibližně sedm až dvacet centimetrů; hlubší voda oddaluje nasazení květu, mělčí naopak vysušuje kořenový systém v období sucha. Substrát má být bohatý na organickou hmotu, protože šípatka patří mezi rostliny s vysokou spotřebou živin, zejména v prvních letech po výsadbě.
Vzrůstem dosahuje šípatka výšky čtyřiceti až osmdesáti centimetrů včetně květních stvolů, listová růžice v šířce zaujímá padesát až sto centimetrů. Planě rostoucí forma se v příhodných podmínkách šíří stolony zakončenými novými hlízami poměrně rychle a dokáže během několika sezon zahustit celý břehový pás; zdvojená odrůda je díky své sterilitě k šíření o něco méně náchylná, přesto ji je vhodné pěstovat v koších, které tvorbu hlíz omezí na vymezený prostor. Tempo růstu je v teplé sezoně rychlé, listová růžice se za několik týdnů po výsadbě rozroste do plné velikosti, což šípatku předurčuje i pro nově zakládaná jezírka, kde je potřeba rychle zaplnit mělkou okrajovou zónu.
V zahradě se šípatka 'Flore Plena' uplatní jako výrazný akcent v mělké okrajové zóně jezírka nebo v bahenní zahradě, kde bílé plné květy kontrastují s hladinou i s trávovitými listy okolních mokřadních rostlin, jako jsou puškvorec nebo skřípinec. Řezané květní stvoly vydrží několik dní ve váze a hodí se do vazby s dalšími vodními a bahenními květinami. Sousedství s plovoucími listy leknínů nebo jiných listnatých vodních rostlin zvýrazní kontrast mezi vzpřímenou růžicí šípatky a plochou vodní hladinou.
Šípatka trojlistá pochází z mokřadů a rýžových polí východní a jihovýchodní Asie, kde se planá forma po staletí užívala i jako zdroj škrobnatých hlíz, v Japonsku známých jako kuwai. Zdvojená bílá forma se v evropských zahradách objevila kolem roku 1870, kdy ji nezávisle popsali francouzský šlechtitel Éduard Vilmorin jako Sagittaria japonica a nizozemský botanik Friedrich Miquel jako Sagittaria sagittifolia var. leucopetala; obě jména jsou dnes vedena jako synonyma druhu Sagittaria trifolia. Přívlastek 'Flore Plena' odkazuje na latinský popis plně zdvojeného, "naplněného" květu.