Silenka kavkazská (Silene schafta) je drobná trsnatá trvalka ze skalnatých horských svahů Kavkazu. Na zahradě ji provází jedna vlastnost, pro kterou si místo na skalce zaslouží: kvete pozdě, od konce léta, v době, kdy ostatní skalničky už dokvetly a kamenná zákoutí ztrácejí barvu.
Tvoří nízký, hustý trs až polštářek široký 20 až 30 centimetrů. Listy jsou kopinaté, jasně až tmavě zelené, bez šedého nádechu. Z trsu vyrůstají vzpřímené lodyhy, na nichž se v malých svazečcích otevírají květy; v plném květu měří rostlina 10 až 25 centimetrů.
Kvete v srpnu a září. Květy mají kolem 2 centimetrů, jsou purpurově růžové, hvězdovitě rozložené a vyrůstají z načervenalého trubkovitého kalichu protkaného purpurovými žilkami. Navštěvují je divoké včely, kterým koncem léta nabízí potravu v době, kdy jiné skalničky už nekvetou.
Pěstování je jednoduché. Nejbohatěji kvete na slunci, snese ale i polostín. Půda má být propustná, písčitá, hlinitá nebo štěrkovitá, chudší až středně živná a s neutrální až zásaditou reakcí. Po zakořenění vydrží i suchá období a hnojení nepotřebuje. Co jí vadí, je zimní mokro: v těžké, slévavé zemi, kde se drží voda, trs v zimě snadno strádá, proto se do takové půdy přidává štěrk nebo hrubý písek. Mrazu se bát nemusí, mrazuvzdorná je bez ochrany.
Škůdci ji obvykle nenapadají, v některých letech se na listech může objevit padlí. Občas vysemení pár semenáčků, okolí však nezaplevelí. Dělení starších trsů se nedaří vždy spolehlivě, a tak je jistější ponechat rostlinu na místě a nechat ji v klidu rozrůst.
Uplatní se na skalce a v alpínu, ve slunných skalních spárách, v suché zídce, jako lem propustného záhonu i v nádobě, kde ji lze sdružit s dalšími drobnými skalničkami na slunném místě. Od silenky přímořské ji odlišuje zelený list, růžová barva a pozdní nástup květu. Kdo vysadí obě vedle sebe, má na skalce silenky v květu od června až do září.