Šeřík obecný 'Katherine Havemeyer' (Syringa vulgaris 'Katherine Havemeyer') je opadavý keř z čeledi olivovníkovitých, patřící mezi takzvané francouzské šeříky — plnokvěté odrůdy vyšlechtěné v Nancy rodinou Lemoinových. Kultivar je ceněný pro velké plné květy s postupným přechodem barev a pro mimořádně silnou vůni. Základní druh pochází z hornatých oblastí Balkánu, kde roste na vápnitých svazích, což vysvětluje jeho nároky na půdu.
Habitus je vzpřímený, s věkem se keř rozkládá do šířky a od báze vytváří kořenové výmladky, takže starší rostlina tvoří hustý mnohokmenný trs. Kůra je šedá, na starších kmenech odlupčivá v úzkých pásech. Listy jsou srdčité, celokrajné, tuhé, mírně lesklé, tmavě zelené, dlouhé až deset centimetrů; raší brzy zjara a opadávají zeleně, podzimní zbarvení šeříky nemají.
Květenství je hustá, široce jehlancovitá lata, kratší a mohutnější než u většiny plnokvětých odrůd, vzpřímená nebo mírně převislá. Jednotlivé kvítky jsou plné, přibližně dva centimetry široké, s několika vrstvami korunních cípů, které dávají latě sametově plný vzhled. Poupata jsou tmavě fialová až levandulově purpurová, rozvité květy nabírají měkký levandulový tón a ke konci kvetení přecházejí do lilákově růžové. Protože lata rozkvétá odspodu, jsou barevné fáze vidět současně a květenství působí dvoubarevně. Vůně je silná, sladká a nese se do vzdálenosti několika metrů.
Sezonní průběh je soustředěný do jara. Kvetení nastupuje koncem dubna a vrcholí v první polovině května, plná krása trvá tři až čtyři týdny podle počasí; chladné a zatažené jaro kvetení prodlužuje, horko jej zkracuje. Po odkvětu se zakládají květní pupeny pro příští rok, což je důvod, proč se veškeré zásahy do koruny odbývají hned po odkvětu. Zbytek sezony je keř čistě zelenou kulisou.
Stanoviště potřebuje plné slunce; v polostínu keř kvete řidčeji a laty jsou menší. Půda má být hluboká, živná, propustná a spíš zásaditá nebo neutrální — vápnitým půdám šeřík vyloženě svědčí, kyselé a trvale mokré půdy mu nevyhovují. Snáší městské prostředí, vítr i sucho, ale v dlouhých bezdeštných obdobích květenství pro další rok zakládá slaběji. Mrazuvzdornost je vysoká, keř bez potíží snáší i tuhé zimy v celém Česku. Z chorob se objevuje bakteriální spála a padlí, které se šíří v hustém, nevětraném porostu; prořezaná koruna je proti nim nejúčinnější ochranou.
Konečná velikost dosahuje dvou a půl až tří a půl metru výšky při šířce dva až tři metry. Roční přírůstek se pohybuje kolem dvaceti až třiceti centimetrů, mladé rostliny rostou rychleji. Keř dobře snáší i tvrdý zmlazovací řez a obráží ze starého dřeva, takže zanedbanou rostlinu lze vrátit do formy. U roubovaných rostlin se odstraňují výmladky z podnože, jinak podnož odrůdu potlačí.
V zahradě se uplatní jako solitéra na trávníku, v okrasném živém plotu, ve volné skupině s dalšími odrůdami různých barev a v blízkosti oken a posezení, kde se ocení vůně. Osvědčenou praxí je vysazovat šeříky tam, kde jejich holá spodní část zakryje nižší výsadba — třeba pivoňkami nebo kosatci, které kvetou ve stejnou dobu. Květy vydrží v řezu několik dní a jde o klasický materiál jarních kytic; naříznuté nebo rozklepané konce stonků vodu přijímají lépe. Ve větších zahradách se odrůda kombinuje s tmavě purpurovými a bílými šeříky, protože měkký levandulově růžový tón vedle nich vynikne; ve smíšených výsadbách se za odkvetlý keř sázejí letní kvetoucí dřeviny, které převezmou roli po zbytek sezony.
Odrůdu vyšlechtila francouzská rodina Lemoinových z Nancy, která mezi lety 1876 a polovinou 20. století uvedla přes dvě stě kultivarů šeříku a v podstatě vytvořila celou skupinu takzvaných francouzských šeříků. 'Katherine Havemeyer' pochází z roku 1922, z období, kdy vedl školku Émile Lemoine po svém otci Victorovi. Jméno odkazuje na příslušnici americké rodiny Havemeyerů, jejíž členové patřili v té době k významným mecenášům sbírek šeříků ve Spojených státech. Kultivar patří ke klasickému sortimentu, který se drží v pěstování více než sto let, a Královská zahradnická společnost mu udělila ocenění Award of Garden Merit.