Šeřík obecný 'Charles Joly' (Syringa vulgaris 'Charles Joly') je opadavý keř z čeledi olivovníkovitých, který vyšlechtil Victor Lemoine v Nancy a uvedl roku 1896. Patří k plnokvětým šeříkům, kterým se dodnes říká francouzské, a mezi nimi k nejtmavším. Poupata jsou purpurově vínová, rozvité květy tmavě purpurové až magentové a rub korunních plátků zřetelně světlejší.
Plné až poloplné květy skládají vzpřímenou latu, která díky zdvojené koruně působí hustěji a plastičtěji než u jednoduchých odrůd. Vůně je silná a sladká. Kvete od druhé poloviny dubna do první poloviny května, v chladnějších polohách během května, a kvetení trvá tři až čtyři týdny. Plné květy vydrží rozvité o něco déle než jednoduché a semen nasazují málo, takže po odkvětu zůstane méně suchých tobolek.
Mladý keř roste vzpřímeně, s věkem se koruna rozevírá do široce vejčitého tvaru. Vstřícné listy jsou široce vejčité až srdčité, pět až deset centimetrů dlouhé, hladké a středně až tmavě zelené; na podzim opadávají zelené nebo slabě zežloutnou. V dospělosti měří keř 3 až 4 m na výšku a 2 až 3 m na šířku, plné velikosti dosáhne zhruba za deset let.
Květní pupeny zakládá v létě předchozího roku. Tvarovací řez proto patří hned po odkvětu, pozdější zásah připraví keř o příští kvetení. Když se odkvetlé laty odstraní dřív, než nasadí semena, kvete další rok bohatěji. Bez zásahu keř zespodu prořídne a kvete jen v horní části koruny; zmlazení do starého dřeva snáší a znovu obrazí od báze. U roubovaných rostlin se odstraňují výmladky z podnože.
Potřebuje slunce, v polostínu kvete řidčeji a laty jsou menší. Vyhovuje mu hlubší, živná, humózní a propustná půda s neutrální až mírně zásaditou reakcí, vápnitá i jílovitohlinitá. Kyselá a zamokřená zem mu nesvědčí. Po zakořenění snáší sucho, vítr i městské prostředí. Mrazy do -30 °C přečká bez jakéhokoli zakrývání. Vážnější choroby a škůdci se u něj běžně neobjevují a zvěř ho neokusuje.
Hodí se jako solitéra, do volně rostoucí kvetoucí clony i do smíšené skupiny, kde tmavé laty vyniknou vedle bílých a světle lila šeříků, pustorylu nebo tavolníku. Místo u posezení nebo u vchodu využije jeho vůni. Ve skupině se sází ve sponu 2 až 3 m, při hustší výsadbě se keře vytáhnou a zespodu olysají. Laty do vázy se řežou, když je rozvitá asi polovina květů, a pak vydrží několik dní.
Victor Lemoine (1823-1911) založil roku 1849 školku v Nancy a od roku 1870 se soustavně věnoval šeříkům; jeho rodina jich během tří generací uvedla přes dvě stě. Roku 1876 získal první plnokvěté křížence šeříku obecného a podle nich se všem plnokvětým odrůdám dodnes říká francouzské šeříky, ať vznikly kdekoli. 'Charles Joly' z roku 1896 patří k pozdějším a nejtmavším z této řady. Lemoine šlechtil také plnokvěté fuchsie, hortenzie a weigelie.