Šeřík obecný 'Andenken an Ludwig Späth' (Syringa vulgaris 'Andenken an Ludwig Späth') je vzpřímený opadavý keř z čeledi olivovníkovitých, vyšlechtěný ve školkách rodiny Späthů v Berlíně a uvedený do prodeje v roce 1883. Mezi stovkami odrůd šeříku obecného se drží především barvou: poupata jsou téměř černofialová a rozvité květy si podržují sytý vínově purpurový odstín, který na slunci nevybledne do bledě lila tak rychle jako u většiny starších odrůd. Britská Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění Award of Garden Merit.
Keř roste vzpřímeně, s věkem se rozkládá do široce vejčité až kulovité, polootevřené koruny. Letorosty jsou tuhé, kůra šedohnědá, listy vstřícné, široce vejčité až srdčité, dlouhé kolem sedmi centimetrů, tmavě zelené a hladké; na podzim se barví jen nevýrazně a opadávají zeleně nebo slabě žloutnou. Květenstvím je úzká, pravidelná lata dlouhá zhruba osmnáct až osmadvacet centimetrů, výjimečně i více. Jednotlivé květy jsou jednoduché, asi dva centimetry široké, čtyřcípé, uvnitř koruny světlejší než na rubu, takže lata působí dvoubarevně. Vůně je silná, sladká, typicky šeříková a nese se do okolí. Po odkvětu dozrávají suché tobolky, které na keři vydrží přes zimu.
Sezónní průběh je sevřený do jednoho vrcholu. Rašení nastupuje časně na jaře, kvetení připadá na květen a trvá zhruba tři až čtyři týdny podle počasí; v teplém průběhu jara může začít už koncem dubna. Zbytek sezony je keř čistě listovou kulisou. Květní pupeny se zakládají v létě na letorostech téhož roku, takže tvarování se dělá hned po odkvětu — pozdější zásah odstraňuje násadu na příští rok. Odkvetlá květenství odstraněná před nasazením semen podporují bohatší kvetení v následující sezoně. Ze spodku a z kořenů keř vyhání výmladky, které se u pravokořenných rostlin dají využít k množení, u roubovaných je nutné je odstraňovat.
Stanoviště má být slunné; keř snese i lehký polostín, ale kvetení pak řídne a laty jsou kratší. Půda mu vyhovuje hlubší, živná, humózní a dobře propustná, s reakcí neutrální až mírně zásaditou; vápnitým půdám se daří, kyselé a trvale mokré podloží naopak snáší špatně. Vzrostlý keř je odolný vůči suchu i městskému prostředí. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 4, tedy zhruba do minus třiceti stupňů, a řada zdrojů uvádí i zónu 3, takže v celé České republice jde o zcela otužilou dřevinu bez potřeby zimní ochrany.
Konečná velikost je tři až čtyři metry na výšku, ve starším věku až pět metrů, při šířce dvou až tří metrů. Přírůstek je střední a plné velikosti keř dosahuje zhruba za deset let. Bez řezu se s věkem prosvětluje odspodu a kvete výš, pravidelné zmlazování starých větví to vrací zpět; do starého dřeva se řez snáší dobře.
V zahradě se uplatní jako solitéra na trávníku, v pásu volně rostoucí kvetoucí clony, ve smíšené výsadbě s pámelníky, tavolníky a pustorylem nebo jako součást vyššího živého plotu, který se nestříhá do tvaru. Tmavé květenství vynikne proti světlé zdi nebo v kombinaci s bílými a světle lila odrůdami šeříku. Laty vydrží ve váze několik dní a květy jsou vyhledávaným zdrojem nektaru pro motýly a včely. Ve volně rostoucí cloně odpovídá spon konečné šířce keře, tedy zhruba dva až tři metry; hustší výsadba se časem vytáhne do výšky a spodní část se obnaží. Vážnější choroby ani škůdci se na šeříku obecném běžně nevyskytují a dřevina nebývá poškozována zvěří, takže se uplatní i v okrajových částech pozemku. Rostliny pěstované na vlastním kořeni lze rozmnožit oddělením zakořenělého výmladku.
Jméno odrůdy znamená v němčině „na památku Ludwiga Spätha" a odkazuje k rodině Späthů, která v Berlíně provozovala jednu z největších evropských školek devatenáctého století. Kultivar odtud vyšel v roce 1883 a jeho tmavá, syté vínově purpurová barva byla v době uvedení mezi šeříky nová; do té doby převládaly odstíny lila a bílé. Odrůda se rychle rozšířila po celé Evropě i v Severní Americe a stala se měřítkem, podle kterého se sytě zbarvené šeříky porovnávají dodnes. V českých zahradách patří k nejdéle pěstovaným pojmenovaným šeříkům a starší exempláře přežívají u venkovských stavení i po desítkách let bez péče.