Šeřík obecný 'Andenken an Ludwig Späth' (Syringa vulgaris 'Andenken an Ludwig Späth') je vzpřímený opadavý keř z čeledi olivovníkovitých, vyšlechtěný ve školkách rodiny Späthů v Berlíně a uvedený na trh roku 1883. Mezi stovkami odrůd šeříku obecného vyniká barvou. Poupata jsou téměř černofialová a rozvité květy si drží sytý vínově purpurový odstín, který na slunci nebledne do světle lila tak rychle jako u většiny starých odrůd. Nese ocenění Award of Garden Merit.
Květenstvím je úzká pravidelná lata dlouhá 18 až 28 cm. Jednotlivé květy jsou jednoduché, asi dva centimetry široké a čtyřcípé, uvnitř koruny světlejší než na rubu, takže lata působí dvoubarevně. Silná, sladká šeříková vůně se nese daleko do okolí. Kvete v květnu tři až čtyři týdny podle počasí, za teplého jara už od konce dubna. Po odkvětu zůstávají na keři přes zimu suché tobolky.
Keř roste vzpřímeně a s věkem se rozkládá do široce vejčité až kulovité, polootevřené koruny. Dorůstá 3 až 4 m, staré keře až 5 m, při šířce 2 až 3 m; přírůstek je střední a plné velikosti dosáhne asi za deset let. Listy jsou vstřícné, široce vejčité až srdčité, kolem sedmi centimetrů dlouhé, tmavě zelené a hladké. Na podzim se téměř nebarví a opadávají zelené nebo slabě zažloutlé, mimo dobu květu je tedy keř hlavně listovou kulisou.
Květní pupeny se zakládají v létě, a proto se keř tvaruje hned po odkvětu; pozdější zásah odstraní násadu na příští rok. Odkvetlé laty odstraněné dřív, než nasadí semena, podpoří kvetení v další sezoně. Bez řezu se keř s věkem odspodu prosvětlí a kvete stále výš; zmlazení starých větví ho vrátí zpět a řez do starého dřeva snáší dobře. Ze spodku a z kořenů vyhání výmladky: u rostlin na vlastních kořenech se dají oddělit a použít k množení, u roubovaných se odstraňují.
Kvete nejlépe na slunci. V lehkém polostínu roste, ale květů je méně a laty jsou kratší. Vyhovuje mu hlubší, živná, humózní a dobře propustná půda s neutrální až mírně zásaditou reakcí; vápnitá půda mu prospívá, kyselé a trvale mokré podloží snáší špatně. Vzrostlý keř zvládne sucho i městské prostředí. Mrazuvzdornost je do -30 °C, zimní ochranu nepotřebuje. Vážné choroby a škůdci ho běžně netrápí a zvěř ho nepoškozuje.
Uplatní se jako solitéra na trávníku, ve volně rostoucí kvetoucí cloně, ve smíšené výsadbě s pámelníky, tavolníky a pustorylem nebo ve vyšším nestříhaném živém plotu. Tmavé laty vyniknou proti světlé zdi nebo vedle bílých a světle lila šeříků. Ve cloně se sází na vzdálenost dva až tři metry; hustší výsadba se vytáhne a odspodu obnaží. Řezané laty vydrží ve váze několik dní a květy vyhledávají motýli a včely.
Rodina Späthů provozovala v Berlíně jednu z největších evropských školek devatenáctého století. Tento šeřík odtud vyšel roku 1883 a jeho tmavá, sytě vínově purpurová barva byla tehdy mezi šeříky novinkou, protože převládaly odstíny lila a bílé. Rychle se rozšířil po Evropě i Severní Americe a stal se měřítkem, se kterým se sytě zbarvené šeříky srovnávají dodnes. V českých zahradách patří k nejdéle pěstovaným pojmenovaným šeříkům; staré keře přežívají u venkovských stavení i desítky let bez péče.