Šeřík Meyerův 'Palibin' (Syringa meyeri 'Palibin') ve tvaru stromku je odrůda s malým listem a přirozeně hustým větvením, zapěstovaná na kmínku do kulaté korunky. Kulovitý tvar jí jde sám od sebe a přirůstá pomalu, přesto několik zásahů během roku pomůže, aby hlava zůstala pravidelná a kmínek čistý.
Hlavní práce přichází v červnu, hned po odkvětu. Odkvetlé laty se zkrátí k nejbližšímu páru pupenů a zároveň se zastřihnou výhony, které z obrysu koule vybočují. Krátí se jen to, co vyčnívá; vnitřek zůstává hustý sám, protože drobnolistá odrůda se větví velmi těsně. Později v létě, na podzim ani na jaře se už nestříhá, korunka by jinak přišla o poupata a v květnu by kvetla chudě.
Stromek vzniká roubováním odrůdy na kmínek, a proto se na něm objevují dva druhy nežádoucích výhonů. Na kmínku mezi zemí a korunkou raší boční výhonky, u země nebo z kořenů vyrážejí výmladky podnože. Obojí se odstraňuje průběžně a co nejtěsněji u kmínku či kořene; ponechané výhony odebírají korunce sílu.
Na kmínku je korunka vystavená větru i váze sněhu víc než keř u země. Kmínek proto zůstává trvale přivázaný ke kůlu, který sahá až pod hlavu, a úvazek se jednou za sezonu povolí, aby se nezařezával. Po vydatném mokrém sněžení se sníh z koule opatrně setřese, jinak hrozí, že se rozlomí nebo se z ní vylomí silnější větev. Zlomené místo se seřízne hladce ke zdravému dřevu a mezera se během dalších sezon zatáhne novými výhony.
List bývá zdravý a padlí se na něm drží méně než na šeřících obecných. Někdy se objeví klíněnka šeříková, jejíž housenky minují listy; napadené listy se otrhávají. Slunné místo a propustná půda bez zamokření chrání kořeny před hnilobou. Ve volné zemi je stromek spolehlivě mrazuvzdorný.
Proti šeříku malolistému 'Superba' je mnohem menší a hustší a kvete jen jednou, s tmavě purpurovými poupaty a světle lilákovými kvítky, takže kompaktní kouli drží bez častého stříhání.